Karolína Foitlová Co je myšlenkou celovečerního snímku Gravitation?
Je to sportovní motivační dokument, ve kterém jde o překonávání překážek. Gravitace pro nás znamená tíhu normální fyzickou, ale i psychickou. Snažili jsme se zjistit, jak sportovci překonávají svoje překážky, strach, předsudky i fyzické bariéry. Hlavním cílem tohoto filmu je motivovat lidi, aby šli za tím, co je baví.
Jak vznikl nápad na tomto film?
Nejdříve jsme natáčeli motivační videa na YouTube. Bylo fajn, když nám k nim někdo napsal, že se mu líbí, ale překvapilo nás, že měla opravdu nějaký efekt. Před pár lety jsme na web vypustili video o street workoutu, které zhlédly asi tři milióny lidí. Někteří z nich, se kterými jsme se pak setkali, nám říkali, jak jim to změnilo život, že začali cvičit, zhubli padesát kilo, našli si nové kamarády a jsou teď šťastní. Tak jsme si řekli, že by bylo dobré zpracovat tyto motivační příběhy lidí do jednoho celovečerního filmu.
Jak jste vybírali aktéry?
Nejprve jsme vybrali čtyři sportovce, které jsme osobně znali. Například první videa jsme natáčeli s freerunnerem Jimem Dohnalem, který s námi chodil na základku. Potom se na to nabalil street workout a bmx. Byli to všechno lidi, které přítel a spolurežisér Petr znal a o kterých jsme věděli, že budou inspirativní, ale každý jiným způsobem. Sami jsme byli nakonec překvapení, jak to všechno zapadlo do sebe a do našeho konceptu, kterým je cesta člověka od dospívání až na úplný vrchol.
Co je tedy hlavním cílem filmu?
Motivovat lidi, aby se nebáli jít za svým, i když ostatní říkají, že to nejde. Druhá hlavní motivace je překonat zranění, člověk po něm totiž někdy na sport zanevře. Kluci z filmu mají za sebou samozřejmě hodně zranění. Než freerunner pro film vylezl na čtyřicetimetrovou skálu a udělal stojku na zábradlí, dlouho to trénoval, aby si byl zcela jistý. To je další věc, kterou jsme lidem chtěli ukázat. Se zraněním se člověk může vrátit silnější a ve filmu se to ukazuje na více úrovních. Zranění může stejně dobře znamenat krach podniku nebo nepřijetí návrhu diplomky.
Pracoval celý tým na všech částech filmu společně?
Ano. Kmenový tým jsem já, přítel, skladatel a koproducent je přidaný. Já a Petr jsme na tom pracovali dva roky, potom se to konzultovalo se skladatelem a pak koproducent pomohl se záběry. Měla jsem na starosti režii, střih i produkci. Když točíte vlastní film, tak se naučíte i hodně věcí okolo.
Jde o váš první celovečerní snímek?
Je to náš celovečerní debut, ale co se týče filmových počinů, tak to není naše první společná práce. S Petrem jsme spolu pět let a pět let spolu i tvoříme. Od krátkých filmů, které byly naprosto děsivé a hrozné, jsme se přesunuli k hudebním klipům, kratším dokumentům a nyní už i k celovečernímu filmu.
Jak jste spokojená s premiérou?
Nesmírně. Přišla spousta lidí, za což jsem moc ráda. Není lepší pocit uznání než potlesk vestoje. Ten moment, když film vidíte na velkém plátně a lidi se smějí tam, kde jste zamýšleli, aby se smáli a dech se jim tají tam, kde má. Těšila jsem se také, že uvidím jednotlivé části filmu vcelku, protože i když jsme je tvořili dohromady, nenatáčeli jsme je tak, aby na sebe navazovaly.
