Natálie Jebavá 
Dochvilnost nade vše
Opravdu velmi jsem se divila, když zbývalo pouhých pět minut do začátku představení a většina sedaček kolem mě byla prázdná. Dokonce jsme už byli požádáni, abychom si vypnuli mobilní telefony, a světla se začala pomalu zhasínat, když na poslední chvíli dobíhaly poměrně velké skupinky lidí, kteří zmateně hledali svá místa. Není se čemu divit, ve tmě se čísla sedaček hledají dost špatně.
„A kdo je tamto?“
Divadlo je krásná věc. Ovšem někteří lidé by možná raději měli zůstat doma. Nebo alespoň kriticky posoudit, zda je právě dvou hodinový balet vhodný pro jejich malé ratolesti. „A kdo je tohle?“ozývalo se hned několikrát od dětí, které seděly za mnou. Místo prožívání krásného umění jsem musela poslouchat neustálé dovysvětlování děje.
K mé smůle jsem byla doslova obklíčena dětmi. Za mnou se sice řešil děj, ale přede mnou měly dvě děti pocit, že je dobrý nápad stát a naklánět se z balkonu. Jedna paní dokonce napomenula přítomnou maminku, že přes její dítka není vidět. Ovšem netrvalo dlouho a děti opět stály u zábradlí. To už jsem pak nevydržela ani já a opět připomněla, že ostatní takto nic nevidí.
Nechápejte mě špatně, já vím, že děti jsou děti. Socializace je jistě velmi důležitá. Věřím ale, že je spousta jiných možností nebo alespoň vhodnějších představení, na která své děti vzít. Klasický balet možná není tou nejlepší volbou.
Česká lhostejnost
U dětí by člověk ještě přivřel oko, že nezvládají kulturní akce bezchybně. Jenže u dospělých lidí bych to už tak nějak očekávala. Krom pozdních příchodů, jsem také zaznamenala oznámení z mobilu nebo hlasitou debatu (díkybohu alespoň během pauzy), ve které skupinka řešila, že vlastně děj baletu ani nechápe. Když pominu fakt, že byl děj poměrně jasný i pro neznalce, nevím, proč si lidé dopředu nezjišťují, na jaké představení vlastně jdou.
Také bylo vidět, tedy vlastně spíš slyšet, že jsme se z pandemické doby vůbec nepoučili. Že si někdo odkašle, je normální věc. Pokud ale kašle, jako kdyby trpěl tuberkulózou, měl by raději zůstat doma v posteli.
Tímto rozhodně nechci nikoho odradit od kulturních událostí. Možná se smůla rušivých elementů lepí jen na mé paty. Všechno by ale mělo velmi snadné řešení. Stačilo by, kdyby si lidé osvojili význam slova ohleduplnost a nebyli k sobě vzájemně lhostejní.
