Radka Krčová Muzikál Dracula se ve svém novém kabátu snaží navázat na své původní, nejúspěšnější vydání z roku 1995. K tomu má pomoct i pokus obsadit co nejvíce původních představitelů. Zda to byla volba dobrá či špatná záleží na posouzení každého z diváků. Muzikál DRACULA 2015, jak se letošní verze jmenuje, si pod režijní taktovku vzal Filip Renč a svůj režijní debut v divadle Karlín zvládl na jedničku.
Muzikál jsem zhlédla v hlavní roli s Mariánem Vojtkem a jsem velice ráda, že tomu tak bylo. I když by mě potěšilo zhodnotit, jak moc se změnil Hůlkův Dracula za dvacet let, srovnat ho s jiným zpěvákem je možná ještě lepší. Je pravdou, že Marián Vojtko nemá Hůlkovy dlouhé kadeře, ale to, co mu chybí na hlavě, nahrazuje zlato v hrdle. Nejhorší, co se v muzikále u hlavní postavy může stát, je to, když ji každý zpěvák zpívá jinak. Vojtko má však krásný hluboký hlas, a pokud byste zavřeli oči, v některých pasážích byste ho od Hůlky nerozpoznali. A ani bych se nedivila, kdyby se v publiku našlo pár divaček, které samy zatoužily po tom, aby se jim zakousnul do krku. Další skvělou zpěvačkou a pro mě milým překvapením byla Kamila Nývltová v roli Adriany/Sandry. Mnohé jsem o ní četla, ale dokud ji člověk neslyší na vlastní uši, obrázek si neudělá. Adrianu hrála přesvědčivě a působila velice sympaticky. Svým výkonem by mohla slibně konkurovat původní představitelce Leoně Machálkové.
Právě Machálková byla pro mě zklamáním. Velice jsem se těšila na to, že ji v Draculovi po delší době uvidím, ale myslím si, že jí původní role kněžny Adriany sedla víc než role Lorraine. Tu v roce 1995 ztvárnila Lucie Bílá tak perfektně, že se jejímu výkonu už asi nikdo jiný nevyrovná. Tam, kde Lucka excelovala a dokazovala, že je zpěvačkou s velkým Z, slabší hlas Machálkové nezněl tak přesvědčivě. Místy jsem si i přála, ať už dozpívá a přestane se trápit. Dalším zklamáním byl šašek v podání Tomáše Trapla, který hraje také sluhu a profesora. Role šaška je velice těžká a dokonalost, kterou jí vetknul Jiří Korn, jen málokdo napodobí. Kornův šašek byl duchaplný, mazaný a neuvěřitelně důvtipný. Trapl ho ztvárnil jako pouhopouhého hlupáka. Má nejoblíbenější píseň Dehybernace tak pouze splynula s okolím a její vtipné kouzlo nebylo k nalezení.
Vcelku se však nové provedení muzikálu povedlo. I když režie některé scény pozměnila a jiné vymazala úplně, stále jsem měla co obdivovat a muzikál jsem si užila. Tvůrcům tedy skládám poklonu, kterou si skutečně zaslouží. Nové zpracování původní verzi sice nepředčí, ale dvě hodiny (a pár staletí k tomu) strávených s Draculou za nášvtěvu divadla stojí.
