Golf je hodně individuální sport, ale všichni v klubu jsme tým, říká golfistka Sandra Bartošová

Přemýšlela jste, že byste někdy zkusila i jiný sport nebo to byl vždycky jenom golf?
Nikdy, golf byl láska na první pohled. V zimě jezdím lyžovat a když mám volno tak si chodím zaplavat, ale oba tyto sporty provozuji spíš rekreačně, na profesionální úrovni mi golf naprosto stačí.

Máte nějaký golfový vzor?
Samozřejmě! Moje momentální vzory jsou Nelly Korda a Sára Kousková. Dokonce podle nich trénuju i svůj golfový švih.

Říkala jste si někdy, že s golfem skončíte?
Myslím si, že každý golfista měl nějaký bod, kdy si řekl, že nemůže dál a že s tím skončí. Není to jenom v golfu, podle mě to období, kdy nic nejde a všechno je na nic má každý, ale vždycky se k tomu najde nějak cesta zpátky. Každopádně pro mě je golf láska na celý život.

Soutěžila jste na spoustě golfových turnajů, který byl pro vás nejdůležitější v rámci profesionálního posunu?
Momentálně hraji v turnaji, který je zatím pro mě nejdůležitější. Už nemůžu hrát v mládežnické lize, jelikož ta je do osmnácti let a tak hraju ženskou ligu za svůj klub Kořenec. Od nás jsme tam čtyři a výsledky se nám počítají dohromady, takže je to pro mě velmi důležité v tom, že to nechci zkazit těm ostaním. Ale beru to tak, že někdy se nějaké kolo nepovede a prostě tak to je. Většinou se doopravdy snažíme, abychom měly dohromady ten nejlepší výsledek. Přestože i mládežnická liga mi hodně dala, ženská je pro mě důležitější, protože tam jsou i starší a zkušenější golfistky, které už hrají velmi dlouho. Často mi pomáhají a můžu od nich sbírat další zkušenosti, například když trénujeme různé formáty hry.

Kolik zkušeností musí takový golfista mít než se může kvalifikovat do turnajů?
Já jsem řekla že hraji od osmi let, ale vlastně hraji od desíti, protože v golfu se to bere tak, že ho člověk doopravdy hraje teprve až se začne účastnit turnajů.

Takže kdo nehraje na turnajích tak nehraje golf?
Golf se dá dělit na dva směry, lze ho hrát rekreačně nebo profesionálně. Je spousta lidí, co ho berou jenom jako relax a po práci nebo o víkendu si jdou jen tak zahrát. Nebo se můžou vydat tou profesionální cestou, což znamená jezdit na turnaje a trénovat minimálně třikrát týdně. Jeden trénik pak může trvat dvě hodiny, někdy i víc.
Jinak, i když hrajete golf jenom rekreačně, tak se samozřejmě stále můžete účastnit turnajů, které probíhají mezi jednotlivými kluby.

Na který turnaj vzpomínáte nejraději?
Bylo jich hodně, ale asi na ten teď nejaktuálnější z minulého roku, kdy jsme postoupily z druhé ligy do první, bylo to strašně hezké a měly jsme z toho všechny radost. Golf je hodně individuální sport, protože hrajete hodně sami za sebe, ale v tomhle je to takové pěkné, že všechni v klubu jsme tým. Každý sice hraje solo, ale pak se všechna naše snaha spojí dohromady.

Teď sama trénujete ostatní, baví vás to?
Ano, moc mě to baví! Než jsem začala trénovat, tak jsem musela udělat trenérské zkoušky. Zatím mám jenom třetí třídu, to se odvíjí i podle toho, kolik máte let a jak dlouho už máte praxi, ale primárně to znamená, že můžu trénovat děti a úplné začátečníky. Takže často učím skupiny dětí, nebo dospělé, co si jdou zahrát poprvé. Nejvíce lidí se nám do klubu hlásí v červnu, často školy nebo firemní teambuildingy.

Nejvíc mě asi baví práce s dětmi, ony jsou ze všeho, co jim ukážu velmi nadšené a já jim tím pádem ráda předávám svoje zkušenosti a znalosti. Když učím dospělé, tak to jsou spíš lidi, co se jdou zrelaxovat, takže to taky beru spíš hravou formou.

Kolika lidem se věnujete na jednom tréninku?
Tréninky probíhají ve skupinkách, když jde o začátečníky nebo lidi, co si golf teprve osahávají. Když už jde na nich vidět, že jim to začíná jít a mohli by jít profesionální cestou, tak se se svým trenérem domluví na individuálních tréninzích, kde se trenér věnuje jenom jednomu žákovi.

A nepříjde lidem zvláštní, že je učí někdo kdo je třeba o dvacet let mladší než oni?
Někdy mám pocit, že ano. Hlavně když mě vidí a máme úplně první hodinu, tak jde vidět, že tam není ta plná důvěra. Většinou se to ale vyřeší, protože já první hodiny vedu tak, že si spíš sedneme a popovídáme si o tom, co od tréninku vůbec očekávají a co já jim v tomto směru můžu nabídnout. Tímto způsobem se seznámíme a vytvoříme si vzájemnou důvěru, která je mezi trenérem a žákem velmi důležitá, protože jinak by to vůbec nešlo. Prolomíme ledy a další hodiny už jsou lepší a lepší.

Golf má pověst poměrně drahého sportu, jak moc je to podle vás pravda?
To slýchám od hodně lidí a doufám, že se mi tuhle nálepku povede odlepit. Je to sport jako každý jiný a je potřeba do něho něco investovat, ale nedá se říct, že je dražší než jiné sporty. Podle mě si je na profesionální úrovni rovný třeba s tenisem nebo hokejem.

Jaké jsou pro vás hlavní benefity golfu jako sportu? Proč by se mu člověk měl věnovat?
Golf je strašně hezký v tom, že jste celý den venku a než někdy odehrajete všech osmnáct jamek, tak to třeba trvá pět hodin, zvlášť když se účastníte turnaje. Takže jste celý den na čerstvém vzduchu a můžete hrát s kamarády, s rodinou nebo známými. Já třeba hraji s tátou, takže si můžeme povídat a trávíme spolu čas jako rodina. I když hraji na turnajích, stále golf dokážu brát i jako relaxační aktivitu v přírodě.

Kromě toho, že se intenzivně věnujete golfu taky studujete Vychovatelství na Univerzitě Palackého. Inspirovalo vás trénování ostatních k výběru tohohle oboru nebo to bylo naopak?
Získání mé licence a trénování celkově mě hodně inspirovalo. Původně jsem chtěla studovat úplně něco jiného, ale jak jsem začala trénovat, tak jsem si říkala, že mi tam pořád něco chybí. Chtěla jsem se naučit, jak lépe komunikovat s dětmi a jak jim lépe předávat svoje znalosti a zkušenosti a Vychovatelství mi přišlo jako nejideálnější volba.

Pomáhá vám praxe z golfu v předmětech ve škole?
Když učím, tak máme s dětmi jenom jednu hodinu a já si tak musím ujasnit, co jim za tu hodinu chci předat a jak to celé chci vést. Takže tyhle plány, které si chystám, tak také děláme v různých předmětech ve škole.

Jak zvládáte dojíždění do školy a na golf?
Když jsem se rozhodovala, jestli budu dojíždět nebo bydlet v Olomouci, tak dojíždění byla jasná volba, protože do práce i na tréningy to mám blíž z domu a do Olmouce to taky není daleko. Když jsem začínala, tak cesta na trénink trvala zhruba hodinu, což bylo velmi časově náročné. Teď už je to lepší, protože trénuju v klubu co je zhruba dvacet minut od mého domu.

Věnujete se golfu i když je náročné období ve škole, třeba zkoušky?
Musím, protože v golfu je nutné se nějak udržovat. Třeba když člověk nehraje jenom dva týdny, tak už to jde poznat. Přestože mám hodně práce do školy, tak stále trénuji alespoň jednou týdně. Je pro mě určitá forma relaxace, jsem venku na čerstvém vzduchu a mohu se pak lépe soustředit, když se mám znova učit.

Co vás momentálně nejvíc láká jako profesionální zaměření do budoucna?
Nechávám tomu volný průběh a uvidíme kam mě osud zavede. Každopádně bych si ráda udělala zkoušky na golfového rozhodčí a v budoucnu se rozhodně vidím někde u golfu, ať už jako trenér nebo jako manažer klubu.