Anna Skopalová 
„Se stolním tenisem jsem začínal na konferenčním stolku v obýváku, kdy jsme hráli s tátou u televizních zpráv. Po nějaké době jsem dostal opravdový stůl na zahradu, a pak už to jelo,“ vzpomíná Víťa, který se mimo jiné stal jedním z deseti laureátů na ceny Zlatý oříšek pro nejtalentovanější děti roku 2017. „Stolní tenis je pro mě dobrý sport, dá se hrát i s mým handicapem, protože se u něj nemusím moc pohybovat,“ dodává Víťa.
I přes své postižení soutěží se zdravými dětmi a i ty poráží. V roce 2017 se stal krajským přeborníkem Karlovarského kraje ve čtyřhře, ve dvouhře skončil druhý, a to mezi zdravými sportovci. Na mistrovství republiky skončil devátý. V celorepublikovém žebříčku patří do první třicítky.
Šest tréninků týdně
Víťa bydlí se svými rodiči v Aši a připravuje se s dalšími stolními tenisty v oddíle SKST Cheb. „Musí tomu dát víc než ty zdravé děti. Jim stačí trénovat třeba jen třikrát týdně, on trénuje šestkrát po dvou hodinách. Dohání je a předhání je svou pílí. Navíc trénuje techniku, aby byla úplně čistá,“ popisuje Víťova matka Andrea. „Je to hodně o té tréninkové morálce, kterou současná mládež už tolik nemá,“ doplňuje otec.
Nejvíce ho baví čtyřhry a týmové soutěže. „Pak je tenhle individuální sport aspoň trochu kolektivní. Navíc čtyřhru hraju se svým nejlepším kámošem,“ upřesňuje Víťa. Učí se půl hodiny denně, protože víc prý nepotřebuje. Rád hraje na počítači, ale na ten mu moc času nezbývá. Také miluje běžkování. Otázce, zda potřebuje nějaké speciální vybavení a jak to zvládá se stabilitou, se diví. „Se stabilitou to zvládám úplně normálně a používám na to klasické běžky a běžkové boty. Nic speciálního.“ Na doplňující dotaz, zda se nebojí horších pádů, Víťa odpovídá s úsměvem. „No, já moc nepadám,“ culí se.
