Josef Čermák Strana, kterou téměř z ničeho vytvořil bývalý prezident Václav Klaus, se už příliš dlouhou dobu utápí ve vlastních žabomyších sporech a pravicovému voličovi nedokáže nabídnout kloudný program. Je sice pravda, že modří ptáci se ve stínu opozice dokázali alespoň částečně zbavit nelichotivé nálepky hnízda kmotrů, ale pachuť v ústech jejich potenciálních voličů přetrvala. Počet členů ODS v posledních letech padal rychleji, než důvěra v řeckou ekonomiku. Kromě kmotrů navíc dali vale straně také pracovití řadoví členové, kteří svou partaj reprezentovali mezi voliči daleko lépe, než „Chlap s gulama“ Topolánek, Ivan „Íčko“ Langer či Vlastimil „Vířivka“ Tlustý.
ODS prošla radikální očistou, ale změna byla tak veliká, že strana se už nevzpamatovala. To čím je dnes, je jen odlesk dávné „slávy“. Většina soudných voličů sice podporuje, že ODS už nezastupuje vulgární a arogantní předseda, ale i takový člověk nadělá v čele strany míň škody, než neviditelný akademik Fiala. Ruku na srdce milí voliči, co se vám vybaví jako první, když se vás někdo zeptá, za co v poslední době na parlamentním kolbišti bojoval? Chvilka přemýšlení se vleče a nakonec musíme pokorně uznat, že ve stínu Kalouska je Fiala naprosto zaměnitelný za prodavače sladkostí z poslanecké kantýny. Ať předsedu TOP 09 máme rádi nebo ne, musíme uznat, že je vidět. A o to jde (bohužel) v politice především. Ano, bývalý ministr financí sice často působí spíše komicky, když v jednom roce sedí ve vládě, která pořádá opatrné námluvy s komunistickou Čínou a o pár let později už mává na policejní těžkooděnce s tibetskou vlajkou. Na druhou stranu, ale o TOP 09 i jejím předsedovi víme, že ve svých poslaneckých lavicích nezkameněli, že zkrátka něco dělají. Můžeme tohle říci o Občanské demokratické straně, respektive o jejím lídrovi?
Stagnující preference ODS a neviditelný Fiala ale nejsou jedinou zvláštností, jíž jsme v poslední době na českém politickém nebi svědky. Zavedené strany z obou konců politického spektra ztrácejí dech a jejich voliče polykají nevybouření a zatím nepříliš poskvrnění nováčci v čele s Babišovým hnutím ANO. Proto se není čemu divit, že i TOP 09 (která je proti Babišově uměle vytvořené parodii na stranu etablovaným politickým subjektem) v opozici schází na úbytě.
Volič se zkrátka začíná chovat jako rozmařilá puberťačka – neví co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane. Proto se občas přiklání na stranu Babiše, jindy zase „drží palce Tomiovi“ a je mu jedno v jakém politickém dresu Japonec s moravskými kořeny své referendum švýcarského typu prosazuje. ODS je jako příslovečný politický dinosaurus jenom mlčenlivým svědkem toho, jak ztrácí vše, co tak trpělivě získávala v letech devadesátých a v první dekádě nového století. Ano, ti kteří z ODS dinosaury svou bouřlivou kampaní kdysi udělali, jsou už dávno na politickém hřbitově a ODS pořád zahřívá poslanecké lavice, je ale den ode dne slabší a slabší. Ztrácí města, kraje i vesnice a co je nejdůležitější – víru v sama sebe. Proslov předsedy o tom, že tato strana je připravena vládnout je tak spíš tragikomickým vystoupením z filmu pro pamětníky, než odvahu dodávajícím pokřikem před klíčovou bitvou, která stranu čeká na podzim v krajských volbách.
