Ondřej Klesal 
Sevilla to poznala, když se vrátil španělský stoper Sergio Ramos, ikona Realu Madrid. Přestože přinesl nemalé zkušenosti, jeho výkony na hřišti už nebyly to, co dříve. Klub se ocitl před otázkou, zda má cenu investovat do „minulosti“, když budoucnost klepe na dveře. Ramos zcela oprávněně patří do klubové síně slávy, ale současný fotbal ukazuje, že bez rychlosti se na hřišti neudržíte.
Podobný scénář se odehrál v AC Milán. Olivier Giroud byl dlouho klíčovým útočníkem, ale ani jeho rozhodující góly neodvrátily generační výměnu. Milán se rozhodl omladit kádr a vybudovat tým kolem vycházející mladé portugalské hvězdy Rafaela Leãa. Giroud tak po vypršení smlouvy odešel do Major League Soccer, čímž italský gigant vyslal jasný signál – minulost je třeba ctít, ale budoucnost nesmí čekat.
A co český fotbal? Sparta Praha se dlouhá léta spoléhala na Davida Pavelku jako středního záložníka a vůdce v kabině. Jenže klub potřeboval větší pohyb a kreativitu směrem do ofenzivy. Proto vsadil v nové sezóně na mladého Kryštofa Daňka. Ten postupně i přes kvalitu zahraničních hráčů sbírá minuty na hřišti. A není to jen Sparta – české kluby obecně stále váhají s nasazováním mladých hráčů. Kdy naposledy viděli fanoušci opravdovou generační obměnu v základu?
Fotbal nemá sentiment. Fanoušci pláčou nad odchody ikon, ale zároveň chtějí tituly. Kluby musí volit – vzpomínat, nebo vítězit? Je na čase, aby si všichni přiznali nepříjemnou pravdu. Minulost zápasy nevyhrává. Fotbal je o budoucnosti, a kdo se tomu nepřizpůsobí, skončí v propadlišti dějin.
