Tomáš Poštulka Už od začátku se jasně stanoví charaktery obou hlavních postav a divákovi je naznačeno, že tohle nebude lehce stravitelná komedie podobně jako režisérův předchozí film. Humoru se Prušinovský sice úplně nevzdává, soustředí se však především na snahu staršího z bratrů, přezdívaného Užovka. Ten se pokoušít najít si věc, která by jej mohla uživit. Přitom neustále naráží na svého problémového bratra Kobru. Feťáka, který sice neúmyslně, ale soustavně, jeho snahu boří a dělá jeden průšvih za druhým. Do děje zasahuje i řada vedlejších figur. Za zmínku stojí především výborný divadelní herec Jan Hájek. Prim však hrají dvě ústřední postavy.
Nástin příběhu působí u českého filmu docela standardně. Co ovšem Kobry a užovky výrazně povyšuje nad rámec většinové české kinematografie – brilantně zvládnutá řemeslná stránka a osobitý režijní přístup. Výsledkem je vyspělý snímek, který se dá směle přirovnat ke špičkám současné evropské tvorby. Prušinovský originálně pracuje s hudbou, střihem, nebojí se delších kamerových jízd a například scéna soudu představuje brilantní práci, při které se člověk může smát, ale zároveň mu běhá mráz po zádech.
Důležitá je samozřejmě chemie mezi oběma bratry. Kryštof Hádek se herecky vděčné příležitosti chopil s nadšením a opět se ukazuje jako jeden z nejlepších současných českých herců. Jeho méně známý bratr Matěj si pak svou nesympatickou a postupem času čím dál tím ambivalentnější hlavní postavou hlasitě říká o příštího Českého lva.
Podobně kvalitní český film tu už dlouho nebyl. Jestli může fungovat univerzálně a dal by se prodat do světa, to ukáže až čas. Každopádně je hezké vědět, že tu pořád máme tvůrce, kteří se do toho nebojí opřít a překvapit snímkem, který možná na první pohled působí nenápadně, ale o to silněji po zhlédnutí rezonuje.
