Barbora Hrabalová Jak sám vidí svou roli v podnikání i politice, vystihuje nejlépe tato pasáž z Kočkovin: “Nic nevím, nikdy jsem v pomyslném kolotoči peněz nebyl. Jsem nevydíratelný a vždy stojím na straně dobra a spravedlnosti.”
Co se týče druhého aspektu knihy, který jsem pracovně pojmenovala “Já, Bohumír, sexuální bůh”, Ďuričko v něm dokázal popsat nìkolik desítek pohlavních styků téměř vždy stejně. Po pátém současném orgasmu a následném neumytí se začnete vážně nudit. A to ještě nemáte tušení, kolik dalších jich přijde. Krom sexu se dozvíte i o autorově přístupu k bývalým manželkám, milenkám i “osudové lásce” Janě. Rozhovory Bohumíra a Jany působí neodbytným dojmem románu Charlotte Brönteové, který ale vzápětí přebije popis další sexuální akce.
Vedle Ďuričkova vychvalování sebe sama jsou právě dialogy největší slabinou knihy. Naprosto nepřirozené, vyumělkované věty s oslovením na každém řádku a využitím jazykových prostředků, za které by se ani zmíněná Brönteová nemusela stydět. Dobrá, možná se mýlím a Ďuričkovo okolí se vážně baví mírně archaicky, ale životní moudra pronesená při prvním setkání ve vězeňské cele jsou jen těžko uvěřitelná. K tomuto problému je ještě potřeba dodat, že autor opravdu využil umělecké licence, před kterou varuje upozornění na začátku knihy, a věty ostatních postav jsou vždy přesně v jeho prospěch a v jeho stylu. Jako příklad za všechny uvedu prohlášení Ďuričkova spoluvězně pana Lorence: “Už je mi úplně jasný, proč vás tak chrání. Vy stojíte proti orgnizovanýmu zločinu s holýma rukama. Vaše zbraň je pouze pero, blok papíru a vaše dokonalá paměť.” Rozhovor ve vězeňské cele. Začínám si myslet, že knihovna není to pravé místo pro hledání životní moudrosti a brilantního vyjadřování, věznice jsou zřejmě daleko inspirativnější.
Událost, která dala knize její chytlavé jméno, bude asi čtenáře zajímat nejvíc, proto jsem si její hodnocení nechala až na konec. I když slovo “hodnocení” není v této souvislosti úplně výstižné. Konflikt mezi Ďuričkem a Václavem Kočkou ml. už své závazné hodnocení obdržel a právě na jeho základě tráví Ďuričko své trestné roky ve věznici v Karviné. Vražda se odehrála na křtu knihy Jiřího Paroubka a její následky v podobě palcových novinových titulků a montrózního pohřbu, který zastavil provoz v Praze, udržely pozornost české veřejnosti po několik týdnù. Ďuričkovu verzi události, která stejně jako zbytek knihy působí silně alibisticky, je užitečné znát už proto, aby si každý mohl na tragický večer utvořit vlastní názor. Pokud tedy příběh napůl zapomenuté vraždy společnost ještě zajímá.
Knihu lze označit mnoha slovy. Mírně skandální, nijak zvlášť dobře napsaná, poučná (?), směšná, sebevědomá a tak dále. Nejvýraznějšími znaky jsou ale její alibismus, nekvalita a obchodní promyšlenost. Takže, Bohumíre, směji se a mírně ironicky tleskám.
Foto zdroj: http://www.dreamansion.cz/shop/products_pictures/kockoviny-me.jpg
