Veronika Marvanová 
Obchod Univerzity Palackého UPoint poskytl část svých prostor pro konání třítýdenní výstavy Kolik chceš, tolik máš očí otevřených. Dvacetiletá studentka Uměnovědných studií z Filozofické fakulty UP Amelie Slavíková zde na Mezinárodní den žen představila třináct svých pestrobarevných děl, vytvořených během posledních tří let kombinací vícero výtvarných technik. Jak sama řekla, vystihují její osobitý styl, který se dlouho snažila najít. „Pamatuji si, že když jsem namalovala obraz Stáří, měla jsem ho postavený na stojanu u postele a nemohla se na něj z nějakého důvodu přestat dívat. Takže můj oblíbený bude asi on," nechala se slyšet Amelie. Většinu vystavených prací namalovala v Praze, odkud pochází, několik pak v Olomouci. Ke všem má určitý vztah, vyjadřuje skrze ně svůj pohled na svět, fantazie, strachy, pocity a myšlenky řetězené pomocí asociací. Častými, opakujícími se tématy jsou láska, vztahy, město či lidská společnost. „Nápad vznikl, když jsem se připojil do spolku Studium Artium a ptal se spolužáků, komu bych mohl udělat výstavu, jelikož na organizaci výstav a společenských akcí se spolek zaměřuje. Ozvala se právě Amelie,“ uvedl kurátor Ondřej Kořínek, student Uměnovědných studií a Francouzské filologie.
Na samotnou vernisáž dorazilo okolo dvaceti příznivců umění. Krom přítomnosti samotné autorky všech výtvorů nechyběla ani úvodní řeč a nabídka alkoholického i nealkoholického přípitku. Zahájení výstavy předcházely zhruba měsíční přípravy, zahrnující také propagaci na sociálních sítích, vyvěšování letáčků a konzultace s předsedkyní spolku STUART Terezou Holoubkovou. Pro kurátora i umělkyni byla vernisáž premiérou, a tím pádem i novou cennou zkušeností. Nervozita byla přítomná, ale výsledek dopadl podle představ obou. Vzájemnou spolupráci si chválí. „Vše šlo poměrně hladce, komplikace se vyskytly až v den vernisáže, a to se závěsným systémem, kdy háčky nepasovaly na rámy. Museli jsme tak vykonat téměř pohádkovou výpravu za dálnými skobami, které místo v železářství měli ve sklenářství,“ svěřil se kurátor Ondřej.
„Celý den jsem byla v zápalu práce a nejvíc to na mě dolehlo pár minut před vernisáží, když jsem viděla všechny ty lidi. Pak mě zaplavila velká vděčnost, ale upřímně jsem měla celý večer tak trochu v oparu a uvědomila si to až v klidu u piva po akci," sdělila Amelie. „Tohle byla úplně má první výstava, ale už mám jarní termín v Praze, tak se moc těším. Přijde mi, že ve mně propukla závislost a budu chtít vystavovat pořád," dodala ke svému zážitku.
Název výstavy by měl reflektovat fakt, že divák může v malbách objevit vícero významů, rovin a vrstev a najít si tam něco svého. Právě proto část Ameliiných výtvorů nemá jméno a je otevřená pro interpretaci pozorovatele. Obrazně řečeno, závisí na každém, kolik očí otevře, a jak hluboko se ponoří do hledání významů. Olejové barvy, vodové barvy, uhel, fix nebo křídu na některých plátnech doplňují rovněž autorské texty Amelie. Tři obrazy menšího formátu si mohou zájemci zakoupit. Výtěžek z prodeje poputuje na pomoc Ukrajině zasažené válkou.
V dětství Amelie chodila do výtvarného zájmového kroužku, na střední škole měla dva roky výtvarnou praxi. Krom Univerzity Palackého si podávala přihlášku i na uměleckou školu do Prahy. Uvažovala také o oboru Filmová studia, čímž by navázala na své pražské středoškolské studium na Střední průmyslové škole sdělovací techniky. U uměnověd ji nakonec zlákala jejich rozmanitost. Celkem vlastní okolo padesáti vlastních maleb, větší část z nich visí u ní doma. „V těch starších, raných jsem neviděla sebe, ale spíš hledání toho, co je teď k vidění. Připomínaly spíše ilustrace," komentovala výběr děl v UPointu. Vystavování bylo delší dobu jejím velkým přáním. A jaké má plány dál? „Ve vzdálené budoucnosti vidím velký výstavní prostor, který bych ráda pojala více interaktivně a pohrála si se spojením obrazů a jiných instalací."
