Adéla Ježková Už jen samotná budova je přepychová. I když jsem byla jako divačka na veřejné generálce, která se konala dopoledne, dýchla na mě atmosféra něčeho honosného a výjimečného. Pozlacené balkony, mohutná opona, krásně oblečení lidé. Najednou jsem měla pocit, že jsem součástí něčeho velkého a krásného. Zdaleka ne všechny sedačky byly obsazené, nicméně i tak bylo ve vzduchu cítit napětí a očekávání. Premiéra se konala v té době až za dva dny, takže jsme se stali prvními diváky, kteří tento balet uvidí.
Už od začátku představení, kdy se zhasla světla a v sále nastala absolutní tma, nám všem bylo jasné, že to bude krásný zážitek. A také že byl. Orchestr již od prvních tónu šlapal jako švýcarské hodinky, na jevišti se objevily kulisy, které nás přesunuly do zasněžené vesnice kdesi v horách a baletky od prvních krůčků a skoků ukazovaly svůj talent. Samotný příběh je velice milý a nikoho rozhodně neurazí, vždyť se také jedná o pohádku dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. Divák nemusí přemýšlet nad obsahem a odvádět tím svoji pozornost, takže zážitek může vnímat plnými doušky. I když se jednalo o veřejnou zkoušku, a tudíž se mohla scéna režisérem kdykoliv zastavit, nestalo se to. Představení bylo krásně provedeno, baletky byly přesvědčivé, jejich pohyby precizní a kostým primabaleríny, která ztvárnila právě samotnou Sněhovou královnu, byl posázen 30 tisíci kusy českého křišťálu, takže to byla pastva pro oči.
Mnohý čtenář by si mohl myslet, že kombinace baletu a vážné hudby ruského hudebního skladatele Sergeje Prokofjeva bude po nějaké době únavná nebo dokonce nudná a tento názor jsem sdílela i já. Ale opak byl pravdou. Ani na minutu jsem nezavřela oči a na zívání jsem neměla ani pomyšlení. Představení mě uchvátilo po všech stránkách. Výkony hráčů v orchestru, baletek, tanečníků a v neposlední řadě také scénografů a režiséra byly perfektní. Vše do sebe zapadalo, a tak jsme my, diváci, mohli být svědky krásného kulturního zážitku.
