Hana Dudova 
Muzeum Auschwitz
Mezi ostnatými dráty a ruinami baráků v muzeu Auschwitz zůstává stále přítomné varování minulosti. Tisíce návštěvníků zde denně čelí otázkám, jakou cenu má lidskost a proč je nutné si připomínat i ty nejbolestivější kapitoly evropských dějin. Každý rok míří do muzea Auschwitz enormní počet návštěvníků, aby vzdali úctu více než milionu obětí z řad Židů, Romů, Poláků i dalších evropských národů a minorit, jejichž osudy se zde protnuly v hrůze genocidy.
Struktura památníku
Muzeum je děleno na dvě části: Auschwitz I a Auschwitz II-Birkenau, přičemž prohlídka muzea začíná v Auschwitz I. Zde návštěvníci vstupují do zděných budov, kde jsou restaurované místnosti bývalého ubytování vězňů i pracovníků tábora, kanceláře, ale také expozice osobních předmětů obětí (jako jsou kufry, brýle či nádobí). V první části muzea je možné vidět ještě řadu dalších dochovaných materiálů a svědectví dokumentujících tuto tragédii. Ke konci prohlídky lze navíc navštívit i knihkupectví s odbornou literaturou. Vedle muzea se nachází také hotel a restaurace, které spadají přímo pod správu památníku.
Naopak část Auschwitz II-Birkenau, vzdálená od prvního areálu přibližně tři kilometry, představuje zcela jiný prostor. Jedná se o rozsáhlou otevřenou pláň s nízkými baráky, jejichž původní konstrukce byly z velké části zničeny a dnes zde stojí převážně restaurované zbytky. Tato část je zároveň místem masového vyhlazování, známá především svou „bránou smrti“. Přímo v prostorech brány se opět nachází knihkupectví, které je spravováno samotným muzeem.
Birkenau a služby pro návštěvníky
Právě na parkoviště a jemu přilehlý prostor (již nespadající pod správu muzea) se soustředí většina komerčních aktivit. Návštěvníci tu narazí na stánky s občerstvením, se suvenýry (populární jsou např. magnetky s motivy tábora) nebo dokonce na kebabový stánek. Tato nabídka produktů, tematicky často přímo spjatých s místem, vytváří vůči pietnímu okolí památníku výrazný kontrast. Vyvstává tak otázka etiky komerčního podnikání v prostoru, který má sloužit k připomínce jedné z největších tragédií moderní historie. Diskuzi o hranicích respektu a vhodnosti určitých nabízených služeb na pamětních místech vyvolává tento fenomén jak mezi návštěvníky, tak i odbornou veřejností.
Přímo u výhledu na ikonickou „bránu smrti“ v Birkenau se nachází stánek s rychlým občerstvením, kde v nabídce nechybí kebab, hranolky, hot dog nebo bageta. Tento stánek je zasazen do panoramatu historického prostoru – nedaleko parkoviště a v těsné blízkosti hlavní cesty k památníku.
Vedle občerstvení si lze povšimnout automatů s nápoji a řady stánků se suvenýry. Zde je možné zakoupit magnetky s motivem brány, pamětní dřevěné štítky „ARBEIT MACHT FREI – Auschwitz-Birkenau 1940–1945“ i různé další předměty, které zobrazují ikonické prvky tábora.
Tato scenerie vzbuzuje rozporuplné pocity. Návštěvníci často vyjadřují rozhořčení nad tím, že postavení kebabového stánku přímo v pohledu na „bránu smrti“ působí nevhodně: „Tohle zpracování prostoru budí až tržní atmosféru na místě utrpení. Takové podniky k památníku nepatří,“ uvádí jeden z návštěvníků. Další dodává, že „nabídka magnetek s koncentračním táborem vedle hranolků a baget připomíná spíše lunapark než pietní místo“.
Vlastníci služeb
Je důležité zmínit, že parkoviště před Birkenau a přilehlá zóna nespadají pod správu památníku, ale patří městu Osvětim, které ho pronajímá soukromému majiteli. Stejně tak všechny stánky s občerstvením, magnetkami, suvenýry nebo kebabový stánek provozují soukromí podnikatelé, kteří si odkoupili pozemky a prostor využívají zcela nezávisle na muzeu. Jak potvrdily pracovnice oficiálního knihkupectví přímo u vstupu na prohlídku, muzeum s těmito komerčními aktivitami nemá nic společného a jednoznačně se od nich distancuje.
Z pohledu návštěvníka ale tato separace není patrná – všechny zájezdové autobusy najíždějí a parkují na soukromém parkovišti, které se stalo de facto hlavním vstupem do komplexu. Přímo před bránou se ještě nachází parkoviště spravované muzeem, kde je však míst velmi málo a všechny cedule výrazně implikují, že hlavním parkovištěm je to, které spravuje soukromník. Mezi parkovišti v částech muzea je výrazný cenový rozdíl: parkoviště u Auschwitz I, které spravuje přímo muzeum, stojí 40 zlotých, zatímco parkoviště u Birkenau provozované soukromníkem vyjde na 95 zlotých. Muzeum zároveň z těchto komerčních aktivit obklopujících parkoviště a ze samotné nabídky parkování nedostává žádné finance.
Overtourismus a budoucnost místa
V posledních letech navštíví areál Osvětimi a Birkenau více než 1,8 milionu lidí ročně. Overtourismus na pietních místech přináší zvýšenou poptávku po službách, ale zároveň ohrožuje důstojnost a atmosféru prostoru, který má sloužit především jako tiché místo vzpomínky. Vizitky konzumu – nevhodné fotografie, chování bez respektu, podpora podnikatelů, jejichž aktivity muzeu nepřinášejí ani finance, ani nepodporují jeho edukativní poslání – ukazují, že problém hranic mezi službou návštěvníkům a nepatřičnou komercializací je aktuální jako nikdy předtím.
Zůstává otevřenou otázkou, jak lze chránit jedinečnost a úctu tohoto místa v situaci, kdy na první pohled splývá památka, turistický provoz i podnikání v jeden celek. Pamětní místo, které by mělo být chráněno před tlakem tržiště a masové spotřeby, se tak stává symbolem, u kterého je třeba znovu hledat rovnováhu mezi potřebou služby a respektem k tragické historii.
