Tereza Žáková 
Tehdejší kouč Alois Hadamczik před turnajem dostával jednu omluvenku za druhou. Z účasti na světovém šampionátu se z osobních nebo zdravotních důvodů omluvili hvězdy jako Václav Prospal, Tomáš Rolinek, Jiří Hudler, Ladislav Šmíd, Tomáš Kaberle či Roman Hamrlík. Kvůli potížím s třísly musel pozvánku odmítnout také Tomáš Vokoun, jeho gólmanského kolegu Ondřeje Pavelce zase odmítal pustit Winnipeg. V konečné nominaci tak nebyl jediný obránce z NHL ani jasná brankářská jednička.
Hlavní tváří týmu byl tak kromě kapitána Tomáše Plekance veterán Petr Nedvěd, jehož ve čtyřiceti letech čekalo teprve první mistrovství světa. Češi si v základní skupině dokázali poradit se všemi outsidery, i když zápas s Norskem rozhodli až v nájezdech. Favorizované Švédy a Rusy ale zaskočit nedokázali.
Konečné třetí místo ve skupině znamenalo čtvrtfinálovou odvetu se severským soupeřem. Měl to být jasný český konec. Na přesný zásah Milana Michálka v poslední minutě však švédský obr už odpověď nenašel a na české střídačce vypukla radost. „Bylo ta radost jako když jsme vyhráli zlato,“ říkal tehdy bezprostředně po utkání kapitán Plekanec. Místo návratu do vlasti tak čekal na naše hrdiny přesun ze Stockholmu do Helsinek, hlavního dějiště bojů o medaile. Tam se o dva dny později zlatý sen rozplynul. Češi nestačili v semifinále na Slováky, kterým senzační účast ve finále zařídil dvěma góly Miroslav Šatan, a zbyla na ně „jen“ bitva o bronz. V té vyzvali domácí Finy, které třemi brankami zlomili už v první třetině a obhájili tak bronz z Bratislavy.
Po příletu domů na ně podle očekávání čekalo pouze pár desítek fanoušků. Žádné bujaré oslavy na Staromáku se nekonaly. Ačkoliv národní tým v cestě za medailí porazil oba pořadatelské celky, radost přebilo semifinálové zklamání. „Horší časy českého hokeje teprve přijdou,“ varoval krátce po konci turnaje uznávaný trenér Marian Jelínek. A měl pravdu.
Po únorové olympiádě v Pekingu jsme „stejný“ bronz a oslavy jen tajně záviděli Slovákům. Po desetiletém půstu je víc než pravděpodobné, že pokud letos ve Finsku opět najdeme vítězného ducha a získáme jakoukoliv medaili, Staromák bude praskat ve švech. I kdyby se měl slavit „jen“ bronz.
