Anton Zelenko S nostalgií vzpomíná na svá první léta na kroměřížském kluzišti. „Bylo nás tehdy opravdu dost kluků, jeden z posledních silných ročníků. Měli jsme pár výborných hráčů. Tenkrát jsme poráželi, Olomouc, Zlín, Vsetín. Vyhrávali jsme turnaje, brali plastové medaile, protože na opravdové nebyly peníze. Byly to první úspěchy, na které rád zavzpomínám, když se mi moc nedaří,“ prozrazuje Zelenka. Postupem času se rozdíly smazávaly a větší kluby se snažily získat nejlepší hráče z menších měst. V osmé třídě přišla první nabídka na hostování do Prostějova, neváhal a spolu se dvěma dalšími spoluhráči přestoupili. „Byl to jeden z klíčových momentů v mé kariéře. V Kroměříži se najednou hrál přebor a já si řekl, že bych to mohl zkusit někde jinde,“ vzpomíná zasněně.
Kvůli setrvání v klubu musel přestoupit do deváté třídy na tamní školu. O rok později si poprvé zahrál extraligu, v dresu Šumperka odchytal celou základní část, ovšem Draci se v nejvyšší soutěži mladšího dorostu neudrželi, a tak měnil působiště znovu. Zamířil do Havířova, kde se mu ale dařilo obdobně. „Začalo období pendlování, pořád jsem měnil týmy, abych chytal nejvyšší ligu. Následně jsme sestoupili a já si sháněl nové angažmá. Neměl jsem žádného agenta, všechno jsem si hledal sám, volal jsem do klubů, jestli bych mohl přijít na předsezónní testy,“ prozrazuje. Právě tak se ocitl v brněnské Kometě. „Došel jsem na trénink a hned jsem se jim líbil, jednali se mnou férově a já dostal první profesionální smlouvu,“ říká. Přišly první tréninky se seniorským týmem, v bráně se střídal s Trvajem a Faltrem. „Bylo to úžasné vidět Trvaje v pětatřiceti letech, co dokáže na ledě, byl neuvěřitelně agilní. Nesmírně vás to posílí po psychické stránce, když trénujete s nejlepšími,“ uzavírá s úsměvem nejlepší etapu své dosavadní kariéry.
Po zisku titulu začal přemýšlet o cestě do zámoří. Někteří jeho bývalí spoluhráči tu cestu zvolili, ale většinou nebyli moc spokojení. „Pár kluků to zkusilo, ale hned se zase vrátili, většinou se v nabité konkurenci neprosadili. Ale hokej tam byl na větší úrovni. Kluby se o vás starají ve všech směrech, návštěvnost je jako u nás na extraligu. Byli z toho údajně dost vyjevení. Jeden můj spoluhráč, který to za velkou louží zkusil, popisoval, že buď máte obrovský talent a oni si vás nesmírně cenní, nebo musíte opravdu hodně dřít a třeba se to vyplatí. Nejvíce ho štvalo, že tam byl sám a neměl tam nikoho blízkého, kdo by ho v těžkých chvílích podržel. Já se nakonec rozhodl zůstat u nás a dostat se do naší nejvyšší ligy,“ nelituje rozhodnutí, které udělal.
Poslední jedničkou draftu byl suverénní Connor McDavid, který dostal od scoutů jedno z nejvyšších hodnoceních za poslední léta. Z Čechů na tom byli nejlépe Pavel Zacha a Jakub Zbořil. Právě s mladičkým Zbořilem získal Zelenka stříbrnou medaili z juniorské soutěže. „Jakub byl tehdy o tři roky mladší a hrál s námi, přitom patřil k nejlepším. Výborně bruslil a dokázal týmu přinést vždy něco navíc,“ chválí Zelenka svého mladšího bývalého spoluhráče.
Je nesmírně těžké dostat se do NHL, mládežnických soutěží je hodně a každý rok v draftu vyberou 210 nejlepších. Ostatní mají smůlu nebo se prostě budou muset probojovat do vysněné soutěže z farmy. „Myslím, že Zbořka na NHL rozhodně má. V prvním kole jsou vždy ti nejlepší a šanci určitě dostane během dvou let,“ dodává.
Na otázku, jestli ho mrzí, že to alespoň nezkusil, protože teď už si ho skauti jen stěží všimnou, odpovídá vcelku klidně. „Musíte mít talent a hokeji všechno podřídit, navíc existují i další kvalitní soutěže, které jsou prestižní. Já se prostě vydal po stopách Jana Káni (hráče Komety, pozn. red.) a dalších. V České republice se mi dost líbí a naše soutěž patří k nejlepším v Evropě. Teď už se jen dostat mezi ty nejlepší,“ uzavírá svůj příběh Zelenka, který odchytal sezonu v prvoligovém Šumperku.
