Alica Krausová 
Proč sis vybrala triatlon, když jsi vynikala i v jiných sportech, jako třeba v atletice, nebo v plavání?
Tak začala bych tím, že jsem si triatlon nevybrala sama. Můj taťka rád jezdil na triatlonové závody a jednou mě vzal s sebou, abych si zazávodila taky. Podařilo se mi dosáhnout dobrého výsledeku a potom mě oslovili z klubu Titan Trilife ze Zlína. Začali jsme spolupracovat, až jsem nakonec přešla z plavání na triatlon. Jsem za to ráda, protože to je kombinace tří sportů. Nedělám každý den to stejné a je to mnohem pestřejší a lepší, více mě to baví.
Kterou disciplínu máš v triatlonu jako nejoblíbenější a nejvíce ti jde?
To se pořád mění. Přijde mi, že každý rok nebo sezonu je to jiné. Než jsem začínala s triatlonem, tak bych řekla, že to bylo plavání, které bylo i mojí nejoblíbenější disciplínou. Postupem času se to změnilo více na běh, kdy se mi začalo dařit i přes to, jak málo jsem běhala. Bohužel potom přišel rok samých zranění, a tak běh upadl. Ale začala jsem více jezdit na kole, více jsem pobývala na soustředěních v teple, a tak se to stalo mojí nejsilnější disciplínou. V cyklistice se cítím sebevědomější jak v balíku, tak i při závodech a trénincích, proto to je moje nejoblíbenější disciplína.
Zúčastnila jsi se několika velkých triatlonových akcí, od evropských pohárů až ke světovému závodu. Jak vnímáš tuto zkušenost a co to pro tebe znamená?
Určitě to je skvělá zkušenost. To, že můžu vycestovat skrz evropský nebo světový závod, a tak objevovat nové státy díky sportu, je pro mě jednou z největších motivací.
Kdybych se měla vyjádřit k velkým akcím a závodům, tak triatlon není v Česku moc populární sport, takže ta konkurence tam sice je, ale není to jako například v plavání nebo v atletice, proto mám větší šanci prosadit se.
Triatlonová sezóna tento rok už skončila, ale ty určitě budeš mít cíle na tu další. Který závod bude pro tebe největší motivací a čeho bys chtěla v příští sezoně dosáhnout?
Zatím jsme plán nedělali, ani nevím, jestli už jsou vytvořené datumy na jednotlivé závody, takže vůbec netuším, kam se pojede. Pro mě je teď největší motivací Mistrovství světa (2025), které se bude konat v Austrálii a to mě hodně láká. Budu se snažit udělat maximum pro to, abych se tam dostala. Dalším cílem sezony bude zlepšit si cyklistiku i běh a být lepší v individuálních disciplínách. Hlavní pro mě bude plavání, protože plavání závod nevyhraje, ale prohraje. Pokud nevyplavu v balíku mezi prvními, tak je sice pořád šance ostatní doběhnout, ale nemusí to vždy vyjít. Příkladem by mohl být můj start na Mistrovství světa.
Co tě přivedlo k triatlonovému klubu Titan Trilife?
Oni mě oslovili. Před tím jsem toho o triatlonu moc nevěděla. Napsali mi, jestli bych chtěla začít dělat triatlon, a tak že bych přešla z plavání. Domluvili jsme si schůzku, a tak jsem to zkusila. Ze začátku jsme dojížděli každý měsíc do Zlína, takto jsem se poznala s ostatními a spřátelili jsme se. I když to zprvu vypadalo hodně špatně, tak se z nás postupem času stala taková "druhá rodina". Teď máme skvělý kolektiv a myslím si, že to je nejlepší klub v ČR.
Dojíždět každý týden do Zlína, kde sídlí tvůj klub a kde máte tréninky, musí být časově velmi náročné. Jak se dá skloubit škola se sportem na profesionální úrovni?
Do Zlína dojíždím blokově - od pátku do neděle, kdy celou sobotu a část neděle trénujeme. Přes rok ale většinou jezdím jenom na sobotu, protože už mám řidičák a je to pro mě jednodušší. Samozřejmě by bylo mnohem lepší, kdybych měla tréninky ve městě, kde bydlím. Všechny ostatní tréninky musím jinak trénovat sama nebo s plaveckým klubem a atletikou. Bohužel to není ideální, protože plavecké tréninky jsou přizpůsobené plavcům a atletické zase atletům, ale sama bych nemohla trénovat, takže i tak to potřebuju a jsem za to ráda.
Ve škole mám nastavený individuální studijní plán, protože u nás je dost přísná absence. Doufám a myslím si, že jsem ale pořád více ve škole než pryč. Všechno se dá totiž naštěstí domluvit a je to hlavně o komunikaci.
Co pro tebe samotný sport znamená? Jak vnímáš pohyb?
Sport pro mě znamená hodně a je pro mě velmi důležitý. Nedokážu si opravdu představit třeba i rok bez sportu. Nejtěžší týdny nebo dny v roce jsou, když máme volno a neměla bych nic dělat. Samozřejmě to neplatí při únavě. Psychika se mi v tomto období zhorší, protože mi chybí aktivita. Se sportem všechno lépe funguje, dokážu se více soustředit a jsem ráda za určitý harmonogram. Pro mě sport znamená i volný čas, není to něco, co bych musela dělat, ale co chci sama od sebe. Poslední věc, kterou bych dodala je, že sportuji, abych mohla více jíst, to je moje motto. Čím větší mám trénink, tím více si můžu dopřát jídla.
