Jan Hello Jak ses dostala ke krasobruslení?
Ke krasobruslení mě přivedli rodiče. Nejdřív na zamrzlý rybník, kde se mi to tolik líbilo, že se mě rodiče rozhodli přihlásit do kurzu krasobruslení, abych se naučila bruslit. Docela mi to šlo a navíc jsem chtěla jako snad každá holčička bruslit v sukýnce, proto jsem pokračovala k závodnímu krasobruslení.
Jak moc tě rodiče podporovali? Byli na tebe hodně přísní?
Rodiče mě vždy velice podporovali a stále podporují, a to jak po stránce finanční, tak psychické. Bez nich bych to sama nezvládla a nedokázala se dostat na dnešní úroveň. Nevím, zda jim někdy dokážu dostatečně poděkovat za všechno, co pro mě obětovali.
Samozřejmě na mě byli dostatečně přísní. Myslím si, že to nikdy není pro rodiče mladého sportovce jednoduché stát na straně svého dítěte a zároveň jej podporovat v tréninkové disciplíně. Moji rodiče to dle mého názoru zvládli výborně. O podporu z jejich strany jsem neměla nouzi, bylo ale nejdůležitější, abych zvládala školu a poslouchala trenéra.
Co je tvou motivací, tvým hnacím motorem, díky kterému vydržíš každodenní tréninkový dril?
Baví mě to. Pokaždé, když se mi podaří nějaký nový prvek nebo uspěji v soutěži, žene mě to stále dál. Hodně k tomu přispěla i skutečnost, že jsem se dala na dráhu párového bruslení, která mi nabídla úplně jiné tréninkové možnosti, nové a samozřejmě náročnější prvky. Je to pro mě velká výzva.
Jak vypadá tvůj běžný tréninkový den, mohla bys ho popsat?
Můj tréninkový den se poměrně hodně změnil od doby, kdy jsem ukončila gymnázium. Tehdy jsem docházela každý den do vyučování a odpoledne jsem se pak až do večera, někdy i do pozdních hodin, věnovala tréninku. Dnes se mohu naplno věnovat bruslení díky tomu, že částečně dálkově studuji na vysoké škole. Míváme tréninky ve dvou blocích - v poledne na ledě, po krátké pauze následuje odpolední cvičení a pak absolvujeme další trénink na ledě. Dvakrát v týdnu se k tomu přidá i další trénink na ledě ráno. Kromě toho se věnuji krasobruslení také jako trenérka a mimo své vlastní tréninky tak dávám každý den hodiny bruslení pro menší děti.
Momentálně žiješ a trénuješ ve Švýcarsku, které také jako sportovkyně reprezentuješ. Jak k tomu došlo?
Jak už jsem zmínila, věnuji se krasobruslení ve sportovních dvojicích. Není vůbec jednoduché, asi jako v každé párové disciplíně, sehnat partnera. Nabídla se mi možnost jezdit s mým nynějším partnerem, který je Švýcar, a já ji využila. Společně jsme se proto rozhodli reprezentovat Švýcarsko. Po první sezoně jsme splnili kritéria k výběru do švýcarské reprezentace, a tak se nám otevřely dveře k mezinárodním soutěžím pod švýcarskými barvami.
Líbí se ti ve Švýcarsku?
Ano, líbí. Příroda je překrásná a v zásadě si nemám na co stěžovat.
Pověz mi něco o Švýcarech. Jak bys je jako národ popsala z tvého pohledu?
Zatím jsem ve Švýcarsku prvním rokem, ale i tak mohu říci, že Švýcaři jsou hodně hrdí na to, že jsou Švýcary. Vše, co pochází od nich, má zaručeně vynikající kvalitu. Na druhou stranu jsou oproti Čechům poměrně konzervativní. Je fakt, že my jakožto slovanský národ máme větší sklony přátelit se než lidé ve Švýcarsku.
Dá se tedy říct, že Švýcaři jsou pyšní na svůj národ. A co tvé sportovní vzory? Máš nějaký, díky kterému jsi pyšná na to, co děláš?
Když jsem byla menší, měla jsem hodně oblíbených sportovců - krasobruslařů. Dnes jsem však dospěla na úroveň, kdy tyto sportovce, nebo alespoň některé z nich, znám i osobně, a potom už obdiv k nim tolik nepociťuji. Řekla bych, že mým cílem teď není být jako oni, ale být co nejlepší a pokud možno i lepší než oni.
Čeho máš v plánu během své sportovní kariéry ještě dosáhnout?
Rádi bychom se s partnerem příští sezónu kvalifikovali na Mistrovství Evropy a světa. Požadované kvalifikační body jsme již splnili v krátkém programu a ve volné jízdě jsme k nim nebyli daleko, tak věřím, že je to možné. V delším časovém horizontu bych se ráda zúčastnila i olympijských her.
Je pro tebe náročné skloubit kariéru profesionálního sportovce s osobním životem a ostatními denními povinnostmi?
Nikdy není lehké skloubit osobní nebo společenský život s vrcholovým sportem. Málokdy si najdete čas na přátele nebo na rodinu. Mám to štěstí, že můj současný krasobruslařský partner (Nicolas Roulet, poz.) je zároveň i mým partnerem životním, a proto nemáme problém si na sebe najít čas.
Co bys vzkázala nejmladší generaci, tedy dětem, které mají zájem věnovat se krasobruslení?
Nebudeme si lhát, je to dřina, ale to je ostatně každý sport. Pokud vás to baví, směle do toho.
V novinách i na internetu už vyšlo o tvých sportovních úspěších několik článků. Stalo se ti, že tě někdo na ulici poznal? Máš nějaké fanoušky?
Zatím naštěstí ne. Trochu publicity by samozřejmě neuškodilo vzhledem k tomu, že o krasobruslení se málo ví, ale přece jenom jsem ráda, že mohu mít svůj vlastní soukromý život, aniž by o mně každý věděl (úsměv).
foto: Francis Grossenbacher
