Darek Jakubec 
Všechno to začalo už na jaře tohoto roku, kdy Slovácko vyhrálo národní pohár MOL Cup proti pražské Spartě, čímž si vysloužili kvalifikaci v evropské lize. Tam se jim nedávala téměř žádná naděje, soupeři byli opravdu těžkého kalibru. Nakonec jim los přiřkl velkoklub z Turecka, Fenerbahce Istanbul. Hned v prvním zápase na hřišti soupeře dostali lekci, když podlehli 3:0. V domácím zápase už se tento souboj pouze dohrával a Slovácko si připsalo velmi cennou remízu 1:1. Od jejich snu a cíle, dostat se do skupin v Evropě, je dělilo jediné, postoupit přes švédský AIK Stockholm. Tady už byly postupové prognózy příznivější. První tečku zasadili hráči již v prvním domácím zápase, kdy AIK přejeli 3:0. Na soupeřově stadionu tak mohli hrát s mnohem větším klidem. Nakonec vyhráli i ve Švédsku 0:1 a mohla propuknout radost z historického okamžiku.
Celý klub byl natěšený, do jaké skupiny je los pošle. Pro český koeficient to byla skupina smrti. Avšak pro klub, hráče, fanoušky a celý region naprostá pohádka. Do Uherského Hradiště postupně přijel Partizan ze Srbska, Nice z Francie a bundesligový klub Kolín nad Rýnem. Zřejmě veškerý ráz skupiny určil hned první zápas, kdy Slovácko proti Partizanu vedlo v poločase 2:0 a Srbové hráli s červenou kartou. Pocit euforie však velmi rychle zmizel, hosté i v deseti lidech otočili vývoj utkání. Domácí fotbalisté už se zmohli pouze na remízu. Na hřišti Partizanu opět remizovali, výkonem si však říkali o výhru. Ve dvojzápase s Nice na domácí půdě smolně prohráli jedinou brankou v zápase. Na Riviéře si však připsali velmi cennou výhru, kterou čekal jen málokdo. Nejkontroverznější zápasy byly ty s Kolínem. Slovácko se prezentovalo v obou zápasech statečným výkonem. Proti byli však sudí, kteří důležité okamžiky připískávali hráčům z Kolína. Hráči z Uherského Hradiště byli právem rozhořčeni a nejhůře to nesl trenér týmu Martin Svědík. Je hodně k zamyšlení, že už skoro ve všech soutěžích Evropy je VAR (video asistent rozhodčí), ale přímo v soutěži od UEFA k dispozici nebyl.
O to více lze účinkování tohoto týmu hodnotit pozitivně. Slovácko bylo v Evropě pojmem, který nikdo neznal. Teď si vysloužili respekt trenérů i hráčů z nejlepších lig na světě. Pro celý klub to byl náročný cyklus. Zejména co se týče zorganizovaní tak velkých zápasů.
Klub z nejmenšího ligového města má navíc velmi dobře rozehranou domácí soutěž, kde přezimují na osmé příčce. Na pozice pro postup do evropských pohárů ztrácí pouhé dva body. Ve hře jsou stále také v národním poháru, kde cestou za obhajobou vyřadili v posledním zápase letošního roku Mladou Boleslav, a tím se dostali už do čtvrtfinále. Vstupem nového spolumajitele Slovácko jasně deklarovalo, že chce Evropu hrát častěji. Velkým plusem budou vydělané nemalé peníze, které klubu výrazně pomůžou. Nejdůležitějším článkem týmu, za kterým jde celý úspěch, je trenér Martin Svědík. Ten s největší pravděpodobností podepíše novou smlouvu a Slovácko může patřit dlouhodobě ke špičce české Fortuna Ligy a pravidelným účastníkem evropských soutěží.
