Dominik Hrabě 
Dvacetiletý Miroslav Fořt dopomohl svému týmu k titulu nejvyšší florbalové soutěže. Teprve ve dvaceti letech zvedl nad hlavu nejprestižnější českou trofej, zároveň byl členem juniorské reprezentace. Mladá Boleslav, za kterou hraje, vyhrála svůj třetí titul v historii kubu.
Splnil se vám sen?
Tak určitě můžu říct, že se mi sen splnil. Vždycky jsme s kamarády snili, že si v O2 areně zahrajeme a pokud možno vyhrajeme, což se mi povedlo.
Co jste od Superfinále očekával?
Očekával jsem taktickou bitvu. Snažili jsme se to Tatranu co nejvíc znepříjemnit, což nám přineslo ovoce. I díky tomu jsme to dotáhli do vítězného konce.
Setkala se vaše očekávání s realitou?
Myslím si, že určitě. Věděli jsme, že Tatran bude chtít útočit a my jim to nedovolili. Pro oko fanouška sice žádná extra podívaná, ale přineslo nám to titul.
Jaký byl největší rozdíl mezi soupeři v semifinále a finále?
Sparta byla určitě důraznější a chtěla nám hru více znepříjemnit. Nečekala tolik, až my přijdeme a snažila se vyvíjet tlak. Tohle je ale i ovlivněný tím, že se semifinále hraje na čtyři vítězné zápasy, zatímco Superfinále pouze na jeden. Tatran je komplexně útočnější tým.
Ve dvaceti letech jste vyhrál Superligu, jaké jsou vaše cíle teď?
Brzký cíl je obhajoba. Bylo by skvělé nakouknout do mužské reprezentace, ale na to musím ještě hodně zamakat. Věřím však, že můj čas přijde!
Jak jste se na finálový zápas připravoval?
Nijak speciálně jsem se nepřipravoval. Dva dny před zápasem jsme si s trenéry řekli, že se chceme připravovat stejně jako na každý jiný zápas. Nechtěli jsme se zápasu dělat něco víc, abychom si nevsugerovali nervozitu ještě před začátkem utkání. Zápas to je samozřejmě prestižní, takže stress tak či tak dorazil, ale my na to byli připraveni.
Jaké bylo hrát před 10 000 lidmi?
Abych byl upřímný, očekával jsem to horší. Už s prvním dotykem míčku jsem se zbavil stresu a snažil se hrát tak, jako bych hrál u nác v Boleslavi nebo v rodném Ústí nad Labem.
Postupem času se vám snižoval icetime, až jste vůbec nehrál. Očekával jste to?
Zcela upřímně jsem počítal i s menším vytížením. Před zápasem jsem zaslechl takové nápovědy, že toho odehrajeme ještě méně. Byl jsem připravený, že nás posadí trenéři už po první třetině, nakonec jsem odehrál i třetinu druhou, za což jsem rád. Později bylo potřeba zápas stáhnout na dvě lajny, protože to udělal i soupeř.
Myslíte si, že se můžete prosadit do prvních dvou formací v tak kvalitním týmu jako je Boleslav?
Člověk nikdy neví. Na začátku sezony jsem kvůli zranění spoluhráče hrál v prvním obranném páru, takže člověk nemůže počítat s ničím. V týmu na mém postu jsou hráči, kteří by mohli v blízké době přestoupit do zahraničí, čímž by se mi uvolnilo místo. Doufám, že do dvou let se stanu součástí hlavní kostry týmu.
Změna působiště nepřichází v úvahu?
Momentálně ne. Myslím, že na změnu má ještě dostatek času. Ještě na sobě musím zapracovat, dostudovat a časem bych chtěl přemýšlet nad zahraničím.
V průběhu třetí části zápasu váš tým vypískala téměř polovina haly, vnímal jste to?
Samozřejmě, že jsem to trošku vnímal. Když to vezmu z pohledu diváka, tak jsem asi schopný to pochopit, protože náš styl nebyl velmi atraktivní. To je jednoduše fakt, protože o celém finále rozhoduje jeden zápas.
Proč jste teda tak hráli?
Superfinálový zápas rozhoduje, kdo vyhraje titul, takže musíte jít do toho zápasu s taktikou, abyste ten titul vyhráli, což se nám podařilo. Zvolili jsme si taktiku hrát na balonku a tu hru soupeři co nejvíce znepříjemnit, takže chápu, že se to divákům nemuselo zamlouvat, ale na to se historie neptá.
Poprvé v historii Superfinále byl využit videorozhodčí, jaký na to máte názor?
Tak my jsme ho zažili i ve čtvrtfinále a v semifinále. Využíval se relativně často. Já jsem určitě příznivcem, je to něco, co může florbal posunout dopředu. Jediný, co vidím jako velký mínus, byla rychlost procesu. Na verdikt se čekalo skoro deset minut a my jsme přišli o herní tempo. Chtělo by to určitě urychlit, protože tohle byl moment, který se dal vyřešit za deset sekund a mohlo se hrát dál.
Podporujete způsob Superfinále nebo byste raději sérii na čtyři vítězné zápasy?
Z florbalového hlediska bych raději odehrál sérii na čtyři vítězné. Na druhou stranu florbal je stále malý sport a Superfinále je mediálně skvělý tah, jak přilákat lidi k florbalu. Chápu, že se způsob Superfinále zavedl, protože je to takový vrchol českého florbalu, kterého chce každý dosáhnout. Do O2 areny se sjíždí diváci z celé republiky, takže z pohledu České florbalové asociace chápu, proč je to tak, jak to je. I z diváckého pohledu je to lepší, do O2 areny se vejde přes 14 000 diváků, zatímco do největších florbalových hal se vejde maximálně tisíc lidí. Když budou velké florbalové haly a diváci budou ochotni chodit i na případných sedm finálových zápasů, tak v tom případě bych zavedl sérii.
