ne., 28. srpen 2022 16:20

Plnit si své sny. Jak si Erik Čermák zahrál v kanadském hokejovém ráji

Zahrát si hokej v Kanadě je asi pro každého mladého sportovce v tomto oboru snem. Zahrát si hokej v Kanadě je asi pro každého mladého sportovce v tomto oboru snem. Zdroj: Anders Krøgh Jørgensen, Unsplash
Země javorového listu, kolébka ledního hokeje. V Kanadě je hokej doslova náboženství a prakticky každý hokejista sní o tom, že si zahraje za slavné značky typu Montréal Canadiens nebo Toronto Maple Leafs. K NHL se však většina talentů musí prokousat přes mládežnické soutěže, ve kterých musí neustále potvrzovat svou kvalitu. Jedenadvacetiletý útočník Erik Čermák to zkusil, zahrál si totiž kanadskou juniorku, o které se tvrdí, že je jednou z nejlepších na světě. Jaké bylo působení mladého talentu v Peterborough Petes?

Nastupovat jednou v NHL. Takový sen má prakticky každý český hokejista. I proto talentovaní mladíci, velmi často ani ne plnoletí, míří do zahraničí. Stejně tomu tak bylo i v případě Erika Čermáka, který po jedné sezóně, strávené ve stále se zlepšující akademii v rakouském Salcburku, zamířil do Ontario Hockey League. „V Salcburku říkali, že by mi rok v akademii ještě prospěl. Do toho se řešily i přestupy do některých extraligových týmů. Ale když mi agent řekl o kanadské juniorce, tak jsem měl jasno. Zahrát si hokej v Kanadě byl můj sen. A rozhodně jsem si ho chtěl splnit,“ líčí odchovanec pražské Sparty.

Dostat se však do kanadské juniorské soutěže není jednoduché, je potřeba, aby daný hráč prošel vstupním draftem, ve kterém si týmy zabírají jednotlivé hráče. K tomu potřeboval Čermák svého agenta Davida Hamala, který vše domluvil, a tak si Čermáka ze 69. pozice vybrala organizace Peterborough Petes. A najednou už byl konec léta 2018 a tehdy talentovaný sedmnáctiletý kluk z Prahy zamířil dlouhým letem přes oceán do Kanady.

Viděli jste kultovní americký film Youngblood, kde si musel hlavní hrdina Dean projít uvítacím rituálem v hokejové kabině? Erik Čermák poté, co dorazil do Peterborough, musel plnit jen klasickou roli nováčka. Uvítací rituál byl totiž zrušen. „Jako „rookies“ jsme se museli třeba starat o kabinu. Museli jsme doplňovat vodu do lednice, pomáhat kustodům a další věci, které jsou běžné. Tak to je v každém týmu, v každé kategorii,“ popisuje Čermák. „Akorát jednou, když jsme šli do kina, jsme museli před celým sálem zazpívat hymnu,“ vzpomíná.

Po příjezdu do Kanady nemusel Čermák řešit ani velké problémy s angličtinou. A to i díky předchozímu ročnímu působení v akademii rakouského Salcburku. „Myslím si, že jsem vždycky měl docela dobrou angličtinu, i na základce jsem měl jedničky. I v Salcburku předtím jsme dostávali pokyny byly v angličtině. Na to jsem zvyknul a v Kanadě mi to nedělalo takový problém. Jen první měsíc jsem se často ptal, aby mi danou věc zopakovali. Mluvili strašně rychle, tak jsem je nestíhal,“ tvrdí mladý hokejový útočník.

A kde během svého působení mladý hokejista Čermák pobýval? Ne, na žádném internátě jako je zvykem v Česku. Nýbrž u náhradní rodiny. „Oba rodiče byli učitelé a dopoledne nebyli doma, takže jsme se tolik nevídali, když jsem měl odpoledne trénink. Přede mnou tam měli nějakých patnáct hráčů, takže to nebyli takoví fanatici a věděli, že kluci mají rádi svůj klid. Měl jsem pro sebe sklep, takový basement, takže jsem se s nimi často potkávali spíš u jídla,“ popisuje mladý hokejista, jenž u náhradních rodičů nebydlel sám.

„Nejdříve jsem bydlel s Rusem Pavlem Gogolevem, kterého ale vytrejdovali v půlce sezóny, místo něj mi tam pak nestěhovali jiného Rusa – Semjona Der-Arguchinceva,“ vzpomíná Čermák s tím, že oba ruští spoluhráči dnes mají v kapse kontrakt se slavnými Leafs v NHL. S některými bývalými spoluhráči je ale Čermák stále v kontaktu. Zkrátka v mládežnických týmech si často hokejisté vytvoří přátelství na celý život. „V týmu jsme měli výbornou partu. Často jsme se scházeli, chodili hrát karty, na jídlo nebo jsme jezdili do Toronta, které bylo nedaleko,“ vypráví Erik Čermák a líčí, s kým je alespoň v částečném kontaktu.

„Právě s Der-Arguchincevem docela v kontaktu jsem. Občas si napíšeme, jak se daří a co je nového. Už v Kanadě jsme hodně řešili holky,“ usmívá se. „Řešili jsme zkrátka celkově život mimo hokej. I s Nickem Robertsonem, co hraje teďka za Toronto v NHL si občas napíšeme. Ale během sezóny na to není tolik času. Když bylo MS juniorů před dvěma lety v Ostravě a on přicestoval s týmem USA, tak jsem za ním jel a pokecali jsme si. A ještě s Britem Liamem Kirkem z Arizony, s tím se bavím asi nejvíc, jako Evropané jsme drželi hodně pospolu.“

Hlavním důvodem angažmá v Peterborough však nebylo si udělat kamarády, ale hrát hokej. Kvalitní, nutno podotknout. Čermák si je totiž jistý, že se během působení v Ontario Hockey League posunul vpřed. „Zvyknul jsem si na jiné tempo hry. Zvyknul jsem si hrát ve větší rychlosti, ve větším nasazení. I po taktické stránce na nás byly mnohem větší nároky než v Česku, to byl velký rozdíl. Z hokejistů se tam stanou prakticky profíci – profesionalita byla i vyžadována, museli jsme se tak i chovat,“ líčí s tím, že po celou dobu rozhodně nebylo v Peterborough všechno růžové a pozitivní.
„Byla tam i některá horší období, když jsem tolik nehrál. Měl jsem špatné nálady a tak. Jednou jsme se dokonce trochu sjeli s kapitánem na tréninku, protože jsem mu sebral místo. On do mě zajel a já si to nenechal líbit,“ prozrazuje Erik Čermák.

Hráči v OHL jsou braní jako profesionálové, za své výkony na ledě jsou odměněni určitou finanční částkou. Ale ne nijak výraznou. „Spíše to bylo takové dobré kapesné. Když jsem něco potřeboval, tak jsem si to koupil. Jídlo a ubytování řešila rodina, která dostává peníze od klubu,“ vysvětluje Čermák a dodává, že ve městě byli hokejisté poměrně známými postavami. „Oni hokejem neskutečně žijí, fanoušků ve městě byla opravdu spousta. V Peterborough ani nic dalšího v podstatě není, takže opravdu žijí jen hokejem. I když jsme šli někam do města, tak nás poznávali, což bylo někdy fajn,“ vzpomíná.

Erik Čermák po sezóně v Kanadě musel změnit klub, jelikož klub v OHL může využívat jen určitý počet cizinců. Potenciální návrat do vlasti přebyla nabídka z USA. Angažmá v Muskegon Lumberjacks však mladému hokejistovi nevyšlo podle představ. „Nesmí se tam brát peníze, takže to bylo náročné. Byl jsem zvyklý už nějaké peníze dostávat. A ne jenom žít z peněz rodičů. Také jsme si nesedli s trenérem. A také jsem měl smůlu na rodiny. Byl jsem tam měsíc a vystřídal snad tři. Naposledy jsem bydlel u důchodců, kteří vařili úplně strašně. A správnou stravu a jídlo k hokeji potřebujete. Do toho jsem bydlel v nějaké pracovně, takže tam pořád hučely nějaké počítače a mobily. To mi fakt nesedlo. Vůbec se tam nic nepovedlo,“ popisuje Erik Čermák angažmá, které skončilo po čtyřech zápasech.

Nebyl přece jenom problém v přechodu z vyhlášené kanadské juniorky? „Ano, to byl možná problém. Z Kanady jsem byl zvyklý na úplně jiný servis. Tam se k nám chovali jako k profesionálům. V Americe nás brali úplně jinak,“ má jasno Erik Čermák. Zkrátka ne všude je to jako v Kanadě. I v ostatních zemích by se mohli učit.

Zobrazeno 171 krát
Naposledy upraveno: po., 30. listopad -0001 00:09
Pro psaní komentářů se přihlaste