Martin Michálek Jakožto rodilého Plzeňáka mě takový úspěch Viktorie Plzeň velmi těší. S přihlédnutím k týden starému triumfu na hřišti největšího konkurenta je toto plzeňské prvenství opravdu sladké. Po včerejší porážce Baníku není na úplném ligovém čele co řešit.
Viktoria Plzeň pro sezonu 2016/2017 postoupila do třetího předkola kvalifikace Ligy mistrů. Má ale západočeský klub na to, aby se probojoval do skupinové fáze? A to jak po finanční, tak sportovní stránce? Tyto dvě roviny se samozřejmě protínají. Viktoria je vlastně firma vlastněná podnikatelem Tomášem Paclíkem. A u každé firmy očekává její majitel zisk. To se Plzni po dvou postupech do Ligy mistrů povedlo. Mohla si tudíž dovolit nakoupit výrazné hráče z české nejvyšší soutěže.
Minulý ročník Viktorka ztroskotala ve třetím předkole na izraelském klubu Maccabi Tel-Aviv. To znamenalo, že klubu nepřitekly miliony z Ligy mistrů, což je samozřejmě pro letní plzeňské nákupy a budoucí posílení kádru velká finanční nepříjemnost.
Po odchodu trenéra Vrby se výrazně změnil styl plzeňské hry. Mentalita hráčů už není nastavená tak, že musí soupeře přestřílet, nyní stačí jeden umouněný gól a tuhá obrana se postará o tři body. To na úrovni českého fotbalu, kde plzeňští hráči patří k tomu nejlepšímu, zjevně stačí. Obávám se, že na evropské scéně to bude tuze málo.
S touto skutečností by Plzeň potřebovala zahájit masivní obměnu kádru. Hráči jako Kopic, Kovařík, Hrošovský, Ďuriš nebo Petržela patří v Synot lize k nadprůměrným hráčům. Když vezmu v potaz nepřekvapivou a pragmatickou hru a minimální konkurenceschopnost českých hráčů v zahraničí, obávám se, že Viktoria Plzeň v předkole Ligy mistrů vyhoří.
Plzeňskému týmu se už dlouho nepovedl opravdu dobrý přestup. Ty vyloženě špatné, jako příchody Tecla, Kopice nebo Mahmutoviče, hodně zatížily klubovou pokladnu. Příchody Vaňka, Kovaříka a Pilaře nesplnily vysoká očekávání, ale alespoň mají tito hráči jistou výkonnost. Pilařův příklad je specifický, protože je pro Viktorii rozdílovým hráčem. Smůla je, že soupeří s Tomášem Rosickým o to, kdo více času prostoná.
Naopak vyloženě povedených příchodů je na západ Čech jako šafránu. Za zmínku stojí Matějů, Baránek a Hubník. Náhoda jistě není, že jsou to všichni defenzivní hráči. Nyní je celý západočeský region v euforii, ale postupem sezony bylo viditelné, že se Plzeň spoléhá na svoji propracovanou defenzivu s tím, že „někdo ten jeden gól přece dá“.
Problém nastává při hledání případných ofenzivních posil. Žádné se právě nenabízí. Všechny nadějní hráči jsou buď neprodejní (patří Spartě Praha), nebo již utekli do zahraničí, jako Kliment a Skalák.
Viktoria Plzeň by potřebovala najít podobnou partu dravých a hladových fotbalistů, kteří se sešli před prvním mistrovským titulem v roce 2011. Pochybuji ale, že se jí to podaří. První překážkou je fakt, že po českých prvoligových trávnících neběhá alespoň pět takových hráčů. Druhým problémem jsou finance, které po propadu z minulého léta nedovolí majiteli kvalitní nákupy. Trenérovi Krejčímu jeho roli určitě nezávidím. Sám Krejčí si tento stav uvědomí (pokud se to ještě nestalo) až vystřízliví z euforie a alkoholu po oslavách mistrovského titulu.
