Barbora Košňarová Skupina Mydy Rabycad vystoupila ve Vysokém Mýtě v rámci festivalu Hudba pomáhá
Vysoké Mýto - Celá příjezdová cesta k vysokomýtskému M‑klubu je ozdobená žlutými plakáty, na kterých svítí jasný modrý nápis Hudba pomáhá. I samotný klub je během 14. listopadu zahalený do žluto-modrých tónů neodmyslitelně spojených s tímto benefičním festivalem, který letos nese podtitul „Hudba pro Vojtu“. Nedočkavě vstupuji dovnitř a jsem zvědavá, co si v rámci letošního ročníku organizátoři připravili.
V hlavním sále už několik návštěvníků očekává electroswingovou kapelu Mydy Rabycad. Panuje veselá atmosféra, protože lidé porovnávají svoje perfektně sladěné kostýmy. Muži se chlubí kšandami, klobouky a elegantními motýlky, zatímco ženy zvolily puntíkované sukně, korále a červeně namalované rty. Ještě před nástupem kapely se pod pódiem tvoří hlouček nadšenců, kteří si nacvičují taneční kroky, a v sále pomalu roste napětí.
Přesně takhle jsem si to představovala, pomyslím si, a na pódium najednou vbíhá skupinka rozesmátých lidí. „Vítám Vás na devátém ročníku benefičního festivalu Hudba pomáhá. Letos vybíráme peníze pro Vojtu Vrchotu z Litomyšle, který trpí dětskou mozkovou obrnou v kombinaci s epilepsií a zrakovou poruchou. Výtěžek půjde na ozdravný pobyt v lázních Klimkovice, kde Vojta podstoupí intenzivní terapii a pokusí se zapracovat na zpevnění celého těla,“ představuje záměr festivalu jeden z organizátorů Karel Telecký.
Po úvodním proslovu se v sále objevuje také hlavní hvězda večera Vojta Vrchota, kterého doprovází jeho maminka. Usmívá se na všechny strany, i když je vidět, že je trochu nervózní z počtu nových tváří kolem něj. Na koncert totiž dorazilo více než 250 lidí. Paní Vrchotová Vojtu nechává, aby se sám návštěvníkům představil. Po prvních nesmělých slovech Vojta vypráví o tom, jak moc má rád hudbu. Snaží se také vysvětlit, že ji denně poslouchá a že na dnešní koncert se velmi těšil. Když se ho maminka ptá, co by rád dělal v budoucnosti, neváhá ani chviličku. „Chci si válet šunky!“ vykřikuje na celý sál a hlasitě se směje. Návštěvníci jsou nadšení z jeho vtipných odpovědí a dlouho tleskají.
Když z pódia zmizí organizátoři, napětí v sále ještě zhoustne. Ale to už přibíhá perfektně sladěná kapela a ozývají se první electroswingové tóny. „Ahoj, my jsme Mydy Rabycad a dneska jsme si to sem přišli s Vámi užít hlavně kvůli Vojtovi!“ připomíná na začátek zrzavá zpěvačka, která má energie na rozdávání a naboso tančí na širokém pódiu. Jedna rychlá písnička pak střídá druhou a uprostřed sálu se pomalu tvoří „kotel“. Už po třetím songu jsou všichni z rychlého tance udýchaní, skupina jim ale nedává prostor pro oddech.
Když konečně dojde i na pomalejší písničku, mám čas zaměřit se na hru světel, která je perfektně sladěná s právě znějícími skladbami. I Vojta, který koncert sleduje z povzdálí, se nadšeně dívá na barevnou show a pobrukuje si do rytmu právě znějících melodií. Paní Vrchotová je dojatá, protože během krátké pauzy zjišťuje, že organizátorům se podařilo pro Vojtu získat více než 38 tisíc korun, což je podle jejích slov mnohem více, než očekávala.
Po dobrých zprávách pokračuje kapela ještě v lepší náladě a přidává další rychlé skladby. Tóny basové kytary, syntezátoru a saxofonu opět roztančují sál a zpěvačka nadšeně chválí sladěné kostýmy návštěvníků. Celý koncert nakonec trvá pouze hodinu, kapela ale lidem věnuje ještě několik přídavků, protože všichni kolem stále nadšeně tleskají, dokonce i po tom, když hudebníci z pódia nadobro zmizí. „Čekal jsem úplně něco jiného, ale tohle byla fakt pecka. Rozhodně jeden z nejlepších koncertů, na kterém jsem kdy byl!“ slyším nadšený výkřik chlapce vedle mě. A já nemůžu než s ním tiše souhlasit.
