Anna Havlová 
Příběh se stále točí kolem pětičlenné partičky – královny Elsy, její sestry Anny, zmateného Kristoffa se sobem Swanem a upovídaného sněhuláka Olafa. V prvním díle tvůrci vsadili na sesterskou lásku, ne na klasický příběh, kde princ bude zachraňovat princeznu, a právě v tom byl úspěch. Bohžel na tenhle sourozenecký vztah dává dvojka až moc velký důraz. Když si královské sestry už asi po čtvrté za sebou začnou slibovat, jak si nebudou lhát a jak je tu jedna pro druhou, ať se děje cokoliv, divák se začne opravdu, ale opravdu, nudit.
Naštěstí Olaf, který neustále přemítá o dospívání a umírání a také Kristof snažící se požádat Annu o ruku tolikrát, že to snad ani nemůže být směšnější, tímhle dodávají příběhu humor. I tady je z toho ale cítit násilná snaha rozesmát diváky. Novou a zábavnou postavičkou je malá ještěrka představující živel ohně, která si svou roztomilostí dokáže získat srdce malého diváka. Ale žádný velký význam pro děj nemá.
Zápletka postrádá hlavního padoucha a ve čtvrtině filmu už divák tuší, co bude následovat. Napínavých a neočekávaných scén jako v předchozím díle se nedočkáme.
Písně, které by celý film mohly zachránit, se ani zdaleka nerovnají chytlavosti hitům z prvního dílu. Hlavní song Into The Unknow v podání Idiny Menzel je sice skvělý, ale oproti oscarovému Let It Go je to jen nějaká píseň, kterou uslyšíte v rádiu, ale pamatovat si ji nebudete.
Druhý díl má sice, stejně jako první, krásnou animaci přírody a spoustu nových postav, ale postrádá nenucenost a jedinečnost. Malé diváky tak režisérské duo Chris Buck a Jennifer Lee určitě potěší, ale u starších už tomu tak nebude. Pravidlo, že druhý díl se nikdy nevyrovná prvnímu, tady platí v plné míře.
