Vojtěch Kupka 
Z mysteriózního, tajemného světa Guillerma del Tora, ve kterém se kouzelné bytosti po staletí schovávají před zraky lidí, jsou diváci Neilem Marshallem zavedeni do docela flegmatického světa, ve kterém se málokdo pozastaví nad vidinou bytosti z pekel procházející se jen tak po ulici. Samotný Hellboy pak připomíná na jednu stranu svalnatého tupce, a někdy naopak profesionálního vyšetřovatele paranormálních jevů.
V nejisté formě se ukazují i speciální efekty a kostýmy postav. Hlavně co se týče hlavního hrdiny. Na jednu stranu jsou ve filmu kvalitní efekty, na které jsme zvyklí i u ostatních superhrdinovských titulů, na druhou stranu Hellboyova pravá ruka spíše než kámen připomíná plastovou hračku pro děti a jeho obličej místy vypadá jako sádrový odlitek natřený na červeno.
Absenci smyslu zakrývají vnitřnosti
Také děj nepůsobí zrovna jednolitě. Neustále se posouvá z místa na místo a z postavy na postavu bez toho, aniž by divákovi vůbec vysvětlil proč. Některé scény jsou tak poměrně zmatené, nebo působí až zbytečným dojmem. Když pak některá část přestane dávat smysl, snaží se to film zakrýt buď sprškou sprostých slov, anebo obrovskou hromadou lidských vnitřností.
Je nutné zmínit také logické chyby, které fim obsahuje, například to, že postava profesora Brooma od konce druhé světové války prakticky nezestárla. Hellboy je pak schopen unést meč velikosti stodoly, ale má problém s příšerou o něco větší, než je on sám. Jediným držákem je snad jen soundtrack, který trefně ladí s příběhem o nespoutaném démonovi.
Jako velký fanoušek adaptací od Guillerma del Tora jsem od filmu očekával změnu ve formě odvázané jízdy se synem pekel. Film je pro mě tedy docela zklamáním. Působil zmateně a zbytečně odflákle. Snad se tvůrci se svými dalšími kousky do budoucna trochu vymazlí.
Hodnocení: 38%
