Eva Nývltová 
Na pardubickém náměstí se stavěly stánky se sportovní tematikou, mladí atleti připravovali tratě z oplocení. Chystal se dvacátý ročník tradičního běhu s názvem Pardubická devítka. Na místě běhali zmatení organizátoři i tým pomocníků, kteří se na poslední chvíli snažili prostor doladit podle jejich představ.
Celá sláva začínala ve tři hodiny, a ještě o půl druhé svá slova pro reportáž poskytl jeden z hlavních organizátorů Pavel Strnad. „Ještě včera jsem byl velmi nervózní, aby nám vyšlo počasí a vše dopadlo tak jak má,“ začne rozhovor Strnad. Zdál se překvapivě klidný. Sám poznamenal, že už nervózní není a že mu vše vychází podle plánů. Přípravy jim každý rok trvají čím dál tím kratší dobu, jelikož tým Pardubické devítky nabírá ročník od ročníku nové zkušenosti. Prvotní přípravy začínají půl roku předem, finální verze se pak dolaďuje čtrnáct dní před startem.
„Nemůžu si vynachválit ani spolupráci se stálými sponzory. Je s nimi jedna radost pracovat, jelikož to s námi táhnou už od prvního ročníku. Pomáhá nám i Úřad města Pardubice, několikrát nám poskytli své prostory a jsou velmi vstřícní, co se týče například omezení dopravy pro účely běhu,“ pochvaloval si spolupráci Strnad. On sám plní i funkci moderátora. K sobě má do dua Tomáše Nohejla, který se moderování věnuje profesionálně. Strnad poznamenal, že jeho funkcí je Nohejla „usměrňovat“, jinak hraje ve dvojici jen tu vedlejší roli.
„Na hlavní závod se nám přihlásila dvě sta běžců. I když se to nemusí zdát hodně, náš tým je velice spokojený. Sice už jsme jich v předchozích letech mívali víc, ale i tak jsme pořád největším během pořádaným ve všední den v České republice,“ dodal.
Když pomocníci neměli tolik práce, krátce k závodu promluvila také Šárka Bičíková, která na závodě pomáhá už čtvrtým rokem. „Mám to tady moc ráda. I když je tu cítit jisté napětí před závodem, lidé jsou tady i tak na sebe moc milí. Navíc pracuji se skvělou partou,“ spokojeně pronesla. Pardubickou devítku už si v hlavě zakódovala jako tradici.
Na Pernštýnském náměstí lidé mohli zastihnout i pomocníky připravující tratě. Vedoucí trasujícího týmu Vojtěch Plecháč nebyl velmi komunikativní. Zato jeho mladý podřízený Ivan Knyshov pro UP Media sdělil, že post mu dohodil jeden z organizátorů. Sám je také členem Atletického klubu Pardubice, který se na přípravě závodu podílí. „Studuji ekonomiku regionálního sportu na univerzitě tady v Pardubicích. Tím, že tu jsem, se můžu něco přiučit do praxe ohledně organizace sportovní akce,“ řekl mírně lámanou češtinou student Knyshov.
Akce obsahovala i jiné závody než ten devítikilometrový. Poprvé na závod zavítal Jan Málek, který si vybral disciplínu 3x1200 metrů. Mohlo mu být kolem dvanácti let. „Moc neběhám, mě a mého kamaráda sem přihlásili rodiče,“ stydlivě odpověděl na dotaz, zdali on sám je běžeckým nadšencem. Kolem třetí hodiny se frekventovaněji začali dostavovat závodníci účastnící se hlavního běhu. Pardubická devítka má podle všeho v hlavním závodě stálé příznivce i nové tváře. „Na běhu jsem pošesté. Mojí hlavní doménou jsou sice hlavně orientační běhy, ale když je někde něco blízko, nikdy nepohrdnu. Je mi příjemně na každém závodě, kterého se můžu zúčastnit,“ řekl závodník Milan Třasák. Zaregistrovat k hlavnímu závodu se přišel i Ondřej Mert. „Je to můj úplně první závod v životě. Nikdy předtím jsem neběhal. Událost na mě vyskočila na facebooku v běžecké skupině, do které jsem se nedávno přidal. Nejsem ani žádný atlet, v padesáti letech jsem spíš blázen. Snažil jsem se trénovat, tak snad to nějak zvládnu,“ řekl nervózně.
I přestože se minulý rok devítikilometrový běh konal jen distančně kvůli době korony, organizátoři nemají v plánu polevit. Tento rok přišlo podle tabulek o pár stovek lidí méně než roky předchozí. Nikoho z týmu to ale neodradilo a rádi by revitalizovali běh do původní podoby.
