čt., 8. prosinec 2022 11:27

„Říkejte mi Orion,“ prohlásil olomoucký hudebník

Ken Orion Ken Orion Zdroj: Anna Krušoftová
Ondřej Kořínek, vystupující jako Ken Orion, vytvořil svůj pseudonym z písmen svého jména. O Kenovi od Barbie přitom neměl ani tušení. „Teď už je to se mnou svázané, vytvořil jsem si pod tímto pseudonymem nějakou reputaci a už to asi měnit nebudu,“ řekl s úsměvem. Orion se kromě skládání vlastní hudby věnuje i psaní povídek a autorské poezii. Jeho schopnost hry se slovy se projevuje také v textech písní, které jsou plné metafor a skrytých významů.

Jaká byla tvá cesta k hudbě?
Od malička jsem rád zpíval. Byl to právě zpěv a hra na klavír, které jsem se začal učit v ZUŠ už v pěti letech. První melodie jsem začal dávat dohromady hned, jak jsem trošku uměl hrát na klavír a vlastně jsem si ani neuvědomoval, že skládám. Teprve když jsem v patnácti letech složil svou první písničku Les, řekl jsem si, že by bylo pěkné psát vlastní hudbu. Proces hudební tvorby pro mě byl vlastně docela přirozený.


Jak se zrodí nová písnička?
Vždycky vytvářím nejprve melodii. V pozdější době, kdy už jsem skládal písničky vědomě, jsem vymýšlel melodie přímo pro to, abych k nim potom mohl napsat slova. Většinou si sednu ke klavíru, vezmu si nějaké akordy nebo melodii a zasazuju je do různých rytmů. Vždycky piluju nejdřív základní melodii až do momentu, kdy se mi líbí, a potom ji dotvořím ve stejné tónině. Podle melodie poté píšu text. Například v písničce Moře jsem cítil, že se její melodie přelévá jako voda, složil jsem k ní tedy odpovídající slova.


Přestože mají tvoje skladby převážně melancholický nádech, na mě osobně působí konejšivým dojmem. Co se v nich snažíš posluchačům předat?
Písně skládám primárně pro sebe, vypisuju se v nich ze svých pocitů. Mnohdy jsou smutné a nenabízejí žádné východisko, jelikož ho často nevidím. Možná je konejšivá jejich melodie, která je pro mě ostatně velice důležitá, u některých cizích písní asi víc než slova. V poslední době píšu i pohádkové, magické písně, které vyprávějí nějaký příběh.


Ve své písni Plameňáci zpíváš: „Lidi mě zmátli, lidi mě zkrátka ztratili, neporozuměl jsem ani slovu, hlavu mi rozbili.“
Předně je to kritika společnosti a za těmi verši stojí, že mnohdy lidem vůbec nerozumím, nerozumím hodnotám, které lidé mají a které prosazují. Nevím, proč bychom na sebe měli byt tak zlí, a proto si mě lidé v jistém smyslu znepřátelili, a proto mě ztratili. V této i jiných písních také sdílím environmentální žal, odsuzuji společnost za to, že ničí přírodu.


Svou hudbu přidáváš na Spotify, Deezer, iTunes, YouTube a další platformy. Jak je nahráváš, jaké máš možnosti?
Řekněme, že velmi bolestné. Můj počítač nezvládá moc zvukových linek. Každopádně většinou nahraju klavír, který se objevuje téměř ve všech mých písničkách, potom k němu přidám zpěv, kytaru, druhý hlas, vokály a občas perkuse, čili nějaké ťukání nebo bubnování, což mi moc nejde. Veškerou svou hudbu nahrávám doma.


Jaké je tvé přání, co se týče hudby?
Chtěl bych si najít doprovodnou kapelu a až s ní bych nahrával ve studiu. Přál bych si potkat nějaké kreativní hudebníky z okolí Olomouce, abychom se mohli často scházet a aby mi pomohli s aranžemi. Také bych si rád zahrál na nějakých koncertech tady v Olomouci, třeba na Zaparkuj Fest. V budoucnu bych chtěl někomu dělat předskokana, napadá mě třeba Aneta Langerová, někteří lidé říkají, že se moje tvorba té její podobá. Hudbou bych se chtěl v budoucnu možná i částečně živit, to už je takový pěkný sen.


Je nějaká tvá písnička, kterou vyloženě nerad posloucháš?
Navzdory tomu, že se mnohým mým kamarádům líbí některé mé kytarové písně, já je moc neposlouchám, jelikož se mi nezdají tak dobré jako ty klavírní. Například Tančí nad lesy nepatří mezi mé oblíbené, ale okolí se líbí. Možná je to i tím, že je na mě příliš veselá.


Letos sis poprvé vyzkoušel busking – pouliční hraní. Jaká to byla zkušenost?
Bylo to náročné a stresující, protože se s kytarou necítím tak komfortně jako s klavírem. Trošku mě demotivoval pocit, že hraju špatně. Zároveň mám méně kytarových písní a mají jiný charakter než ty klavírní, takže mě i mrzelo, že jsem nemohl zahrát na klavír. Nemůžu ale říct, že by mě to odradilo, určitě to byla cenná zkušenost, ale nejsem si jistý, jestli ji chci často opakovat.


Vybavíš si nějaký svůj koncert, který sis užil víc?
Koncert v Art Rubikonu na vernisáži obrazů Vincenta Chigniera. Byla to pro mě přínosná zkušenost, jelikož jsem si mohl vyzkoušet zpívat před větším publikem než obvykle. Když hraju na klavír, nikdy nemám trému, takže jsem se tam cítil dobře.


Je něco, na čem teď pracuješ, něco, na co se můžeme těšit?
12. 12. 2022 ve 12 hodin vyjde moje první EP, Hortensia. Protože mám smysl pro symboliku, rád vydávám v různá symbolická data. Na novém EP jsou čtyři písně. Jednu z nich už mí posluchači znají, jmenuje se Kolísá. Jinak můžu prozradit, že tam budou ještě Růže z omámení, Černobílo a Nový svět. Píseň Černobílo si připravuju na náš katederní muzikologický koncert, který bude v kapli Božího těla na Konviktu 13. prosince.

Zobrazeno 737 krát
Naposledy upraveno: čt., 8. prosinec 2022 21:59

Související články

GLOSA: Svatý Babiš v Prezidentském duelu
GLOSA: Svatý Babiš v Prezidentském duelu
  ne., 22. leden 2023 22:38
V Česku přibývá trans dětí
V Česku přibývá trans dětí
  čt., 19. leden 2023 22:31
Kauza Tate
Kauza Tate
  so., 21. leden 2023 10:22
Pro psaní komentářů se přihlaste