Když jsme spolu posledně dělali rozhovor, byl srpen roku 2014, dokončil jste školu a neměl jste moc představu o tom, co budete dále dělat, a hlavně jestli vám práce umožní věnovat se střelbě jako doposud, tedy jezdit po světových závodech. Co se od té doby změnilo?
Na podzim roku 2014 jsem odstřílel své první mistrovství světa, které se konalo na Floridě. A od nového roku 2015 jsem nastoupil do České zbrojovky, kde jsem na marketingu, ještě se dvěma dalšími lidmi se starám o střelecké družstvo a prezentace. Úspěšně jsem tedy našel práci, která mi umožňuje nadále střílet a na trénink můžu bez problémů odejít klidně i v pracovní době.
Mimoto jste ale nedávno také založil svůj e-shop…
Ano. Mám teď svůj obchod se zbraněmi a s příslušenstvím, který bych chtěl opravdu směřovat jen na lazené sportovní zbraně, ať už pro mířenku (mířená střelba, pozn. red.) nebo pro IPSC.
To znamená, že zbraně nějak upravujete?
Přesně tak. Nabízím samozřejmě i zbraně bez úprav, pokud to někdo chce klasicky tak, jak byla vytažena z krabice. Ale spíše se chci zaměřovat na lazení. To znamená, že podle přání zákazníka ji upravím, co se týče spouště, zásobníku, náhradních dílů a veškerého příslušenství. Střelec tak přijede na závody s hotovou, vylazenou pistolí.
Když se vrátíme úplně na počátek toho všeho. Co vás k IPSC přivedlo?
Ke zbraním a střelbě mě přivedl můj bratr, který si udělal zbrojní průkaz. V šestnácti jsem ho následoval a začal jsem dělat sportovní statickou střelbu. Časem jsem začal na závodech vyhrávat a všiml si mě dnes již zesnulý střelec Jarda Špaček, který mě přivedl k praktickému střílení. Nějakou dobu mě pak i vedl, chodili jsme spolu střílet na střelnici ve Staré Bělé a jezdil se mnou na závody. Začal jsem v divizi Standard, pak jsem přešel do Openu a od roku 2012 střílím v divizi Production.
Dnes už patříte v IPSC mezi českou špičku. Co doposud považujete za svůj největší střelecký úspěch?
Momentálně je to čtvrté místo z mistrovství světa v roce 2014. Ačkoli mě čtvrtá pozice mrzela, je to takové nevděčné, ale velký úspěch to určitě byl. Mezi další úspěchy patří první místo na mistrovství Severní a Jižní Ameriky, druhá příčka z mistrovství Asie a čtvrté místo na mistrovství Evropy. Cenná jsou pro mě i vítězství na mistrovství republiky z let 2012, 2013 a 2015. Letos mě znovu čeká mistrovství Evropy, tak uvidíme.
Když vás tak poslouchám, musel jste už vidět velký kus světa…
To ano. Mimo Evropu jsem navštívil třeba Nový Zéland, Rusko, Paraguay, Kanadu, Thajsko nebo Malajsii. Byl jsem opravdu skoro všude, ale dá se říct, že jsem téměř nic neviděl. Soustředím se vždy na závody, a tak na cestování není čas. Jen zřídka dorazíme dříve, abychom stihli nějaký malý výlet.
Na českých závodech je pro všechny střelce IPSC koníčkem pro volný čas, jinak mají klasické zaměstnání. Jak je to na světových závodech, třeba na mistrovství světa, jsou tam už střelci, které živí opravdu jen IPSC?
Živí se tím Eric Grauffel a spousta Američanů. Zbytek střelců má klasické zaměstnání. Myslím, že mít to jako povolání jde jen v Americe, v Česku určitě ne. U nás na to nemáme takovou úroveň a předpoklady. To by člověk musel mít opravdu smlouvy s několika sponzory, jinak to nejde.
Neexistují trenéři?
Těch je velmi málo, většinou to jsou zkušení střelci. V tomto sportu to nefunguje jako například v tenise nebo ve fotbale. Tréninky jsou v drtivé většině zcela individuální, bez trenéra. Já jsem se také musel téměř vše naučit sám. Jen přijdete na střelnici a zkoušíte. Postavíte si své situace, trénujete střelbu z místa nebo to, co nešlo v minulém závodě.
Je šance, aby se to změnilo?
Teď do toho hodně investují a tlačí Rusové. Spousta lidí tam právě dělá i trenéry. Je to dáno tím, že ruská střelecká základna se hodně rozrůstá. Mají momentálně tolik členů jako je ve zbytku světa. A jsou mezi nimi bohatí Rusové, kteří nemají problém si postavit střelnici o velikosti fotbalového hřiště a na střelbu dávají neuvěřitelné peníze. Ale oni žijí trošku stylem Rusko pro Rusko. Stačí jim, když jsou dobří ve své zemi.
Jak je to s počtem střelců nás? Rozrůstá se IPSC komunita?
Myslím, že se komunita rozrůstá, ale ne v Česku. Stále je to poměrně drahý sport, co se týče pořizovací ceny zbraně i munice. Bylo by dobré k tomu přitáhnout mladé lidí, ale pokud nemá člověk vazby na IPSC přes rodiče nebo známé, tak si myslím, že se k tomu nemá moc šancí dostat.
Ono je to možná i spojeno s tím, že většina Čechů pravděpodobně vůbec neví, že IPSC existuje…
Je to tak. Kdo se nezabývá střelectvím, tak si myslím, že o IPSC neví. Ale v poslední době se možná trošku daří dostat IPSC do povědomí. Na České televizi nedávno běžela střelecká škola, taky se vysílaly reportáže z Extremu a Mistrovství světa a teď se chystá pořad, ve kterém budou střílet slavní sportovci stage, kterou jim postavíme.
Takže se možná časem podaří IPSC více zpopularizovat?
To doufám. Letos už bude i živé vysílání z Extrem Euro Open a z Mistrovství Evropy.
Jak vnímáte to, že jste v Česku tak trošku celebritou? Myslím tím, to že když přijdete na stage, ostatní ztichnou a čekají na váš výkon.
Jo? Toho jsem si vůbec nevšiml, takže mě to během střelby ani nijak neovlivňuje. Já to moc takhle neberu. Nemám rád, když je někdo nafoukaný a hraje si na mistra světa, i když jím není. Já se tak nechci chovat a doufám, že tak nepůsobím ani na ostatní.
