Karolína Kovaříková 
Kolik vás na výbězích bylo ze začátku a kolik vás je nyní?
Ze začátku nás bylo více, cca 20-30. Na rungo.cz vyšel velký článek o tom, že se budou v Olomouci konat nové výběhy, tak bylo hodně zájemců. Později se však počty o něco snížily a ustálily se na 8-10 členech. Počátek výběhů v Olomouci byl na podzim roku 2014.V roce 2015 se pár věcí změnilo. Po roce organizování jsem z Olomouce odešel. Kamarádka, se kterou jsem začínal, odešla také, a tak jsme organizaci běhů předali další společné kamarádce, která s námi chodila pravidelně běhat. Ta s tím však po čase přestala, a když jsem se roku 2016 do Olomouce vrátil zpátky, nebylo na čem stavět. Nebyla žádná běžecká základna, a tak jsem musel začít úplně od začátku s novými členy. Nyní běháme cca v šesti lidech.
Jak ses dostal k rungo.cz? Oslovili tě, nebo ses přidal sám?
Přihlásil jsem se sám. V roce 2014 byl první ročník štafetového závodu VLTAVA RUN a rungo.cz o něm napsalo článek. Chtěli vytvořit skupinu čtenářů rungo.cz, která by se závodu VLTAVA RUN zúčastnila. Já jsem se přihlásil, napsal jsem motivační dopis a vybrali mě.
Jakou jsi měl motivaci začít běhat?
Běhám od mala. Běhal jsem při jakémkoliv sportu, který jsem dělal. Ať už to bylo karate, nebo další sporty. Delší tratě jsem začal běhat v 15 letech, kdy jsem se rozběhl jako Forrest Gump. Běžel jsem, dokud to šlo, asi 30 kilometrů. Pak jsem sice nemohl dva dny chodit, ale měl jsem v sobě myšlenku, že to zvládnu a že toho můžu zvládnout víc a začal jsem běhat pravidelněji. V 16 letech jsem vstoupil do oddílu atletiky v Hradci Králové, kde jsem se začal věnovat dlouhým tratím.
Moje hlavní motivace od těch 15 let byla hlavně vyčistit si hlavu od starostí, od školy a užít si svobodu pohybu. O ničem nepřemýšlet, prostě běžet.
Jak často v současnost běháš a kolik uběhneš?
Teď už tak často neběhám. Dříve jsem běhal šestkrát týdně, to bylo pravidelně pod trenérským dohledem. Teď už běhám jen třikrát týdně. Když trénuji na závody, uběhnu tak 300 kilometrů za měsíc. Nejde o vzdálenost, ale o kvalitu tréninku. Nejraději chodím běhat když je čas, chuť a dobrá parta.
Jaký je tvůj největší osobní běžecký úspěch/rekord?
Když se nad tím zamyslím, tak pro mě už nejsou tak důležité rekordy, jako dřív. Když jsem běhal atletiku, měl jsem slušné časy. Nyní je pro mě to hlavní užít si naplno závod a doběhnout v pořádku. Zápasení s minutami a vteřinami mě už moc nebere. Chci si běh užít místo toho, abych běhal na čas. Užívám si radost z pohybu.
Snažíš se k běhu motivovat i ostatní? Pokud ano, jak?
Samozřejmě. Snažím se motivovat všechny. Motivuji rodinu, přátele, známé, spolužáky a spolužačky v Olomouci. Některé jsem opravdu k běhání přiměl. To beru jako osobní vítězství, ale nesnažím se všem nutit běhání jako jedinou alternativu. Myslím si, že každý pohyb je důležitý.
Povedlo se ti někdy někoho motivovat natolik, že se začal opravdu běhu věnovat a běhal více a pravidelně?
Ano, spolubydlícího, který se mnou bydlel, když jsem byl první rok v Olomouci. Ze začátku, když jsme se nastěhovali, kouřil. Prvně jsem ho úspěšně odnaučil kouřit a pak jsem ho i rozběhal.
Napadlo tě někdy s běháním přestat? Pokud ano, při jaké příležitosti?
Určitě po závodu, který se třeba nepovede, má v sobě člověk určitý pocit beznaděje, a napadají ho myšlenky, proč to vlastně dělá. Občas ta krize je, ale když se nakonec dostanu do cíle, stejně si řeknu, že příští rok půjdu znova.
Na nějakou dobu jsem musel přestat ze zdravotních důvodů. Ale nemyslím si, že bych přestal kvůli nějakému neúspěchu, nebo proto, že by to vyšlo z módy. Snažím se nikdy se nevzdávat.
Co máš na běhání nejraději?
Nejraději mám přírodu. Nerad běhám po silnici. Běhám raději mimo komunikace. Nejlepší je, když člověk brouzdá v přírodě a nic ho neruší. Vnímám cestu, po které běžím, kořeny, kameny a podobně. Když běžím, rád sleduji přírodu kolem sebe, poznávám nová místa a objevuji nové kopce a výhledy. Rád objevuji místa, kde jsem nikdy nebyl, nebo ta, kam bych se při jiné příležitosti asi nedostal.
Za jeden den jsem proběhl třeba část Českého středohoří nebo Jesenicka, kde jsem se podíval na hodně zajímavých míst. Nejlepší je užívat si přírodu a krajinu a usmívat se.
Děláš kromě běhání i jiné sporty?
Ano, vždycky jsem dělal hodně sportů. Jako malý jsem začal právě s během, poté jsem dělal karate. Když jsem šel na základní školu, dělal jsem další běžné sporty, například fotbal, florbal a volejbal. Na gymnázium potom basketbal, plavání, jízdu na kole a orientační běh. Cokoliv, co šlo. Vše, co jsem dělal, jsem se vždy snažil dělat na maximum.
Co bys vzkázal čtenářům, kteří by s běháním chtěli začít, ale nemají dostatek odvahy a pevné vůle?
Určete si nějaký reálný cíl a pomalu začněte běhat. Ze začátku klidně indiánský běh. Najděte si nějakého partnera na běhání. Skupinu, partnera, rodiče, nebo děti. A zpestřujte si běh. Odměňte se, měňte trasy. Hlavně vás to musí bavit.
