Memy na sociálních sítích uživatele baví, mají ale i svá možná rizika

Termín mem pochází již z roku 1976, kdy ho poprvé použil ve své knize Sobecký gen Richard Dawkins. Od té doby svět prošel obrovským technologickým vývojem. Dnes zná memy každý, kdo se někdy ocitl na nějaké sociální síti, málokdo si ale láme hlavu s tím, jaké dopady můžou tyto nevinné vtipné obrázky mít. Málokterý mem má uvedeného autora a jejich původ a záměr je těžko odhalitelný.  Sdílení obrázků doplněných vtipným textem je moderní zábavou zejména pro mladší generace. Některé z memů, jak se jim říká, jsou skutečně určeny pouze k pobavení a jejich obsah je naprosto nezávadný. Existují memy z mnoha různých prostředí, od memů s hudební tématikou, po memy politické, nebo memy s násilným, či nenávistným obsahem namířeným proti skupinám osob. Memy s hudební tematikou jsou oproti těm s tematikou nanávistnou neškodné. Jak je to ale s memy s tematikou politickou? Zamyšlení se nad tímto problémem vede na dvě strany. Jedna stránka věci je pozitivní. Memy s tématikou, ve kterých dominují aktuální politické události, mohou v příjemcích vzbudit zájem o hlubší poznání toho, co se skutečně v politice děje. Mohou tak jednoduchou cestou zvyšovat politickou angažovanost zejména mladých uživatelů sociálních sítí, kteří se jinými cestami už s informacemi o politice nesetkávají. Zprávy v televizi běží možná tak rodičům v obýváku, zatímco mladý člověk kouká na Netflix a u toho stíhá procházet zdi všemožných sítí. Další pozitivní věcí na memech je jejich potenciální spouštění debat ve všemožných názorovým kruzích, a dokonce i mezi nimi. Přestože internetová debata nabírá v řadě případů prapodivných, až děsivých podob, je to lepší něž nic. Hlavní pozitivní dopad memů je jejich samotná podstata, humor. Humor ukrytý v nich je často předmětem společného smíchu nad absurditou některých memů, které svou povahou alespoň částečně nahrazují skoro zcela chybějící kvalitní aktuální knižní satiru. A na konec, samotná tvorba memů vyžaduje dávku kreativity, smyslu pro humor a vlastního názoru. Negativní aspekty však existují také. Mem s politickou tematikou vyvolává mnoho otázek. Jedna z nich je, kdo je autorem a čí zájmy vlastně daný vtip sleduje. Bez uvedení autora je někdy velmi těžké zorientovat se, odkud vlastně vítr vane a zda za ním nestojí něčí marketing. Negativním aspektem je také následný osud memů, který je po zvěřejnění v rukou uživatelů. Nikdo neví, kdo a jak mem přetvoří, jakým směrem se bude řídit a jak bude přijatý. Tento aspekt je negativní spíše pro tvůrce memů.  Spory se vedou i o autorských právech na memy, kdy v květnu 2021 má začít platit nová směrnice Evropské Unie o autorských právech, která obsahuje i článek 13. Na memy se sice vztahuje výjimka, je však otázkou, jak bude v praxi vypadat rozlišování mezi tím, co je v souladu s novou směrnicí a co už ne. V neposlední řadě také hrozí politické faux pas stranám, které se rozhodnout využít memy v politické předvolební kampani nevhodným a nevtipným způsobem, jako napříkla KDU - ČSL v roce 2017. Velký problém se může také skrývat v tom, že memy způsobí povrchní a zdánlivou informovanost, ve skutečnosti ale pouze nastolí názor a lidé se s ním ztotožní právě proto, že je vtipně podaný a sympatický.  Je otázkou, jak ve skutečnosti působí tato forma zábavy na společnost. Je možné, že nepůsobí o nic víc než srandokapsy v dobách dřívějších, je ale stejně dobře možné, že jejich dopady můžou být větší, něž se obecně předpokládá. Kritické myšlení a čtení může pomoci k porozumění tomu, co nám vlastně mem sděluje, samotné sledování memů ale někdy nestačí k plné informovanosti o problému.