Ve společnosti zaměřené na výkonnost, produktivitu a četnost schůzek se může život člověka se zdravotním handicapem jevit téměř neviditelným. Zdraví, ať už fyzické, nebo psychické je něco, co člověk v kolotoči vysokých standardů na život často opomíjí. Kde je ale hranice mezi zdravím a nemocí? Lidé prožívají obdobné potíže různě. Proč v lidech často příjem invalidního důchodu vyvolává pocity nespravedlnosti, a někteří se neostýchají nazývat invalidní důchodce příživníky?

Petr se ozval na výzvu asi po čtrnácti dnech od zveřejnění se strachem, že píše pozdě. Pozdě nebylo, takže jsem se rozhodla vyslechnout jeho příběh. Hned v úvodu se mi svěřil, že se právě pokouší přestat kouřit a daří se mu to desátý den. Také mi napsal, že mezi jeho potíže patří i dysortografie, porucha pravopisu. V dětství si totiž ve škole často hrával s něčím pod lavicí, nebo koukal z okna a nedával pozor. Přesto se svůj příběh rozhodl popsat i po nabídce video hovoru, nebo osobního setkání. Petr pracuje na chráněných pracovních místech od roku 2013.

Marek má od narození postižení horních končetin, přesto zvládá bez problémů pracovat a být aktivní. Řídí auto, rád chodí do posilovny a hraje squash. Jeho pracovní zápal mu leckdo může závidět. „Pokud dokážete, že na to máte, příležitost dostanete všude, i se statusem OZP“, říká a vyřizuje pracovní emaily.

Osoby se zdravotními problémy se mohou potýkat s mnoha nástrahami v každodenním životě. Jednou z nich je i snížená pracovní schopnost, kvůli které je pro ně obtížné zvládnout tzv. běžnou pracovní dobu v podmínkách často i pro zdravou populaci náročných. Proto existují chráněná pracovní místa, která jsou vyhrazená pro osoby se zdravotním postižením (OZP), nebo pro osoby dlouhodobě pracovně znevýhodněné. Na těchto místech jsou (nebo by alespoň měly být) pracovní podmínky upravené tak, aby odpovídaly jejich potřebám.

Termín mem pochází již z roku 1976, kdy ho poprvé použil ve své knize Sobecký gen Richard Dawkins. Od té doby svět prošel obrovským technologickým vývojem. Dnes zná memy každý, kdo se někdy ocitl na nějaké sociální síti, málokdo si ale láme hlavu s tím, jaké dopady můžou tyto nevinné vtipné obrázky mít. Málokterý mem má uvedeného autora a jejich původ a záměr je těžko odhalitelný.  Sdílení obrázků doplněných vtipným textem je moderní zábavou zejména pro mladší generace. Některé z memů, jak se jim říká, jsou skutečně určeny pouze k pobavení a jejich obsah je naprosto nezávadný. Existují memy z mnoha různých prostředí, od memů s hudební tématikou, po memy politické, nebo memy s násilným, či nenávistným obsahem namířeným proti skupinám osob. Memy s hudební tematikou jsou oproti těm s tematikou nanávistnou neškodné. Jak je to ale s memy s tematikou politickou? Zamyšlení se nad tímto problémem vede na dvě strany. Jedna stránka věci je pozitivní. Memy s tématikou, ve kterých dominují aktuální politické události, mohou v příjemcích vzbudit zájem o hlubší poznání toho, co se skutečně v politice děje. Mohou tak jednoduchou cestou zvyšovat politickou angažovanost zejména mladých uživatelů sociálních sítí, kteří se jinými cestami už s informacemi o politice nesetkávají. Zprávy v televizi běží možná tak rodičům v obýváku, zatímco mladý člověk kouká na Netflix a u toho stíhá procházet zdi všemožných sítí. Další pozitivní věcí na memech je jejich potenciální spouštění debat ve všemožných názorovým kruzích, a dokonce i mezi nimi. Přestože internetová debata nabírá v řadě případů prapodivných, až děsivých podob, je to lepší něž nic. Hlavní pozitivní dopad memů je jejich samotná podstata, humor. Humor ukrytý v nich je často předmětem společného smíchu nad absurditou některých memů, které svou povahou alespoň částečně nahrazují skoro zcela chybějící kvalitní aktuální knižní satiru. A na konec, samotná tvorba memů vyžaduje dávku kreativity, smyslu pro humor a vlastního názoru. Negativní aspekty však existují také. Mem s politickou tematikou vyvolává mnoho otázek. Jedna z nich je, kdo je autorem a čí zájmy vlastně daný vtip sleduje. Bez uvedení autora je někdy velmi těžké zorientovat se, odkud vlastně vítr vane a zda za ním nestojí něčí marketing. Negativním aspektem je také následný osud memů, který je po zvěřejnění v rukou uživatelů. Nikdo neví, kdo a jak mem přetvoří, jakým směrem se bude řídit a jak bude přijatý. Tento aspekt je negativní spíše pro tvůrce memů.  Spory se vedou i o autorských právech na memy, kdy v květnu 2021 má začít platit nová směrnice Evropské Unie o autorských právech, která obsahuje i článek 13. Na memy se sice vztahuje výjimka, je však otázkou, jak bude v praxi vypadat rozlišování mezi tím, co je v souladu s novou směrnicí a co už ne. V neposlední řadě také hrozí politické faux pas stranám, které se rozhodnout využít memy v politické předvolební kampani nevhodným a nevtipným způsobem, jako napříkla KDU - ČSL v roce 2017. Velký problém se může také skrývat v tom, že memy způsobí povrchní a zdánlivou informovanost, ve skutečnosti ale pouze nastolí názor a lidé se s ním ztotožní právě proto, že je vtipně podaný a sympatický.  Je otázkou, jak ve skutečnosti působí tato forma zábavy na společnost. Je možné, že nepůsobí o nic víc než srandokapsy v dobách dřívějších, je ale stejně dobře možné, že jejich dopady můžou být větší, něž se obecně předpokládá. Kritické myšlení a čtení může pomoci k porozumění tomu, co nám vlastně mem sděluje, samotné sledování memů ale někdy nestačí k plné informovanosti o problému.

Kybernetickým útokům v posledních dnech čelí české nemocnice. Přestože se útoky odehrávají ve virtuálním světě, jejich dopady na život mohou být velké. Terčem útoků jsou nejen nemocnice, ale i firmy, univerzity nebo státní instituce. Za kybernetickými útoky téměř vždy stojí státní aktéři či na ně napojené skupiny. Podle Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) stojí za kybernetickými útoky na Českou Republiku ve více než polovině případů čínští aktéři, kteří se snaží získat strategické informace, aby je využili ve svůj prospěch.

Člověk a jeho život tak, jak ho zná, dostává v poslední době zabrat. Ohlédneme-li se k událostem posledních pár let, najdeme mnoho zpráv o hrozícím nebezpečí jako je globální oteplování, hynutí a kácení lesů, nedostatek vody, války, hynutí korálových útesů, pandemie a spoustu dalšího. Během té doby každým dnem nacházely tyto informace svou cestu skrze média a okolí ke každému, kdo je dosažitelný signálem, nebo je osobně v kontaktu s někým informovaným a sdílným. V tu samou dobu ale zároveň přicházely i pozitivní zprávy o dobrých skutcích a nových vynálezech, které se danou situaci snaží řešit. Kde se bere lidská snaha o zlepšení?

Ostrovy uprostřed Bílého moře, které okouzlují divokou přírodou a ohromují klášterem z první poloviny patnáctého století. Turisté je navštěvují především v létě, protože se nachází zhruba sto kilometrů na jih od severního polárního kruhu. Minulost tohoto ostrova je bohatá a temná. Dnes tam žije okolo jedné tisícovky obyvatel.

Spisovatel a marketingový expert Jakub Horák napsal necelých 300 stran politické satiry s prvky fantasy, která se odehrává před prezidentskými volbami. V knize se objevují postavy z české politické scény okolo roku 2017, mezi postavami najdeme například prezidenta Zemana, Babiše, Faltýnka, Sobotku, moderátora Moravce, ale také spoustu dalších postav známých z médií, kultury a politiky. Nedílnou součástí knihy jsou také postavy mnoha koček a kocourů, mezi kterými je také hlavní hrdina příběhu, zakladatel hnutí Nevím kocour Klapuška, nejsilnější soupeř Miloše Zemana v prezidentských volbách.

Česká republika - Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti vydalo v pátek 7. prosince Výroční zprávu o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2017. Vyplývá z ní, že mladí dospělí mají méně v oblibě marihuanu než v předchozích letech. Roste zato rozsah užívání pervitinu.