Sára Kolomazníková 
Karolína, pro přátele Carol, má již od dětství potřebu zachytit pomocí kresby nebo malby vše, co ji zaujme. Sama uvádí, že kreslení a malování pro ni není pouhým koníčkem, ale životní vášní. Dle vlastních slov to dělat musí, jinak by se zbláznila. Odmalička ji baví čtení encyklopedií a jejím nejoblíbenějším životním prostředím je les. Cestováním po horách a lesích tráví značnou část svého času a je to také hlavní zdroj její inspirace. Nově objevená místa si nakreslí, udělá si k nim poznámky a později je použije do větší kompozice. Ve svých kresbách se snaží o přesné zachycení anatomie zvířat, a to i v těch nejmenších detailech.
Ilustrování knih Carol vnímá jako „ultimátní dream job”, nedokáže si prý představit nic lepšího, než číst a kreslit, a ještě za to být placena. Nejraději pracuje na příbězích klasické literatury, které jí jsou blízké (např. pohádky od bratří Grimmů), protože jí připomínají dětství. Příběhy, o nichž dříve jen četla, nyní může zpracovávat podle svých představ. Svých výsledných maleb dosahuje netradiční technikou. Každý papír, na který se chystá malovat, nejprve poleje čajem a zmačká. Tím dosáhne zašlého a poničeného vzhledu, což podtrhuje atmosféru jejích maleb, působících jako z minulého století.
Co se týče uměleckého vzdělání, Carol více než deset let navštěvovala Základní uměleckou školu v Olomouci, kde měla možnost vyzkoušet si všechny výtvarné techniky a poznat spoustu mistrů z oboru. Na střední uměleckou školu se však nevydala, místo toho zvolila gymnázium. Její blízcí se totiž domnívali, že studium umělecké střední školy by mohlo potlačit její osobitý styl. Carol s nimi o několik let později musela souhlasit a dospěla k názoru, že není typ člověka, který by zapadl do akademického systému. Po úspěšném složení maturity mladá umělkyně cítila, že už je “hotová” a že dál studovat nepotřebuje. I přesto zahájila studium dějin výtvarného umění, které však ukončila bez složení státnic.
Po odchodu ze školy Carol začala rozesílat své portfolio nejrůznějším nakladatelstvím a magazínům, především těm zahraničním. Zpočátku nepřicházely žádné pozitivní reakce, proto změnila strategii a vydala se do světa. Čtyři roky cestovala, kreslila a malovala, až se jí podařilo vytvořit portfolio, kterým si nakladatelství a magazíny získala. Konečně totiž za sebou měla práci, která pro ni byla charakteristická, ucelená a dávala smysl. Z vlastní zkušenosti tedy radí nevzdávat se a stále dokola se potenciálním zaměstnavatelům připomínat. Je přesvědčena, že když se člověk najde a začne dělat celým srdcem to, co cítí, že je správné, okolí to rozpozná a ocení. Ji samotnou okolí ocenilo, když v roce 2015 vyhrála soutěž o nejlepší obálku za knihu Zapomenout na lásku v rámci nakladatelství KKnihy.cz
Dnes už si mladá umělkyně na nedostatek zakázek nemůže stěžovat. Spolupracuje převážně s magazíny ze Spojených států. Nemá nouzi ani o privátní zakázky, jedná se především o portréty, svatební oznámení a tetování. V současnosti vede soukromý ateliér v Olomouci se specializací na olejomalbu. Díky této příležitosti si může plnit svůj sen předávat své znalosti dál a učit druhé, jak se vyjadřovat skrze umění nebo hledat svůj osobitý styl. To je přesně způsob, kterým Carol chce svůj talent do budoucna využívat. Také by chtěla otevírat důležité otázky a témata týkající se přírody, což se jí daří prostřednictvím Vlčí kroniky, na které pracuje se svým kamarádem, biologem Jiřím Benešem. Tato kniha si dává za cíl popsat návrat vlka do české krajiny a také vše, co s vlky souvisí, např. pověry a pohádky. Tento projekt je pro Carol dalším splněným přáním, protože jí jednak dělá radost sdílená práce, při které se může s někým doplňovat, současně se propojuje její láska k přírodě s vášní pro ilustraci a především může upozornit na důležité téma s nadějí, že přinese alespoň nějakou osvětu.
Pokud vás příběh Carol zaujal, můžete si prohlédnout víc z její tvorby na jejích stránách carolwellart.com nebo instagramu @carolwellart.
