Síla z Vysočiny nestačila
Čtyři zápasy. Čtyři porážky. A opět bez postupu. Baráž jihlavské Dukly proti olomoucké Moře skončila podle očekávání – vítěz Maxa ligy nestačil na extraligového soupeře a ani letos se tak nemění složení nejvyšší soutěže. Zatímco kohouti si díky sérii výher bez ztráty zápasu udrželi místo mezi elitou, Dukla zakončila jinak úspěšnou sezónu s bilancí, která připomíná spíš tvrdé přistání než vyvrcholení.
Přitom právě Jihlava letos prošla první ligou s energií a silou. Vyřazovací část zvládla se ctí a zaslouženě si vybojovala právo o baráž bojovat. Jenže proti soupeři, který měl měsíc na odpočinek a přípravu, se vyčerpaný tým z Vysočiny dokázal přiblížit úspěchu jen v prvním zápase. A i ten ztratil po nájezdech. Zbytek série už patřil jednoznačně Olomouci. Zůstala tak nejen prázdná šatna a vyčerpané tělo, ale i známý pocit z minulých let. Baráž se opět stala spíš potvrzením rozdílů mezi ligami než skutečným sportovním duelem.
Druhý zápas jako varování
Série mezi Jihlavou a Olomoucí začala opatrně, ale nabrala rychle jasný směr. První zápas na Hané nabídl možná nejvyrovnanější podívanou celého barážového klání. Jihlava, tehdy ještě čerstvá z vyhraného finále první ligy, předvedla poctivý a bojovný výkon. Dukla dokázala dlouho držet krok, krátce dokonce byla i vedení. Za stavu 1:1 nakonec hráči Jihlavy dotáhli utkání až do samostatných nájezdů. Vypadalo to, že by hosté mohli zaskočit favorita hned v úvodu. Jenže Olomouc si domácí výhru pohlídala. Série byla odstartována, favorité se nezalekli.
Ve druhém zápase už byla vidět první známka rozdílu mezi ligami – nejen v tempu, ale i v přístupu. Olomouc přitvrdila, zpřesnila hru a začala diktovat tempo. Jihlava ještě kladla odpor, ale fyzicky už nepůsobila tak svěže jako v prvním duelu. Tlak Hanáků narůstal a série se přelila do fáze, kdy Dukla musela hledat odpovědi spíš v bojovnosti než v hokejové lehkosti. Takové utkání tak ze strany kohoutů nelze nazvat nijak jinak než demolicí. Šest vstřelených branek spolu s čistým kontem Machovského jen potvrdili rozdíl mezi oběma celky.
Zlom pak přišel ve třetím utkání – technicky pro Duklu domácím, fakticky ale opět hraném v Olomouci. Přes veškeré úsilí a podporu fanoušků v ochozech – a že jich nepřijelo na Hanou málo – se Dukle nepodařilo využít „domácí“ výhodu. Naopak. Právě začátek druhé třetiny se ukázal jako rozhodující moment celé série. Blesková otočka v podání Jakuba Navrátila a Karla Pláška během pár minut změnila skóre i atmosféru zápasu. Olomouc nejen že srovnala, ale vzápětí šla do vedení 2:1, které už nepustila. Hráči Dukly po tomto úderu působili otřeseně – jako by jim definitivně došlo, že tenhle zápas – a dost možná celá série – jim uniká.
Závěr bez překvapení
Čtvrtý zápas už byl spíš než sportovní bitvou posledním obrazem nerovného souboje. Jihlava vstoupila do utkání s odhodláním, ale bylo znát, že síly docházejí. Kohouti působili jistě, hráli trpělivě a bez většího rizika. Gól v přesilovce ve druhé třetině definitivně převážil misky vah – a když domácí přidali druhou branku, šance Dukly se rozplynuly. I přes podporu fanoušků, kteří se ani v exilu nevzdali, už na zvrat nezbyly síly. Olomouc si závěr pohlídala, bez emocí dotáhla sérii do čtvrtého vítězství a udržela extraligu. Pro Jihlavu zůstalo jen ticho po siréně – a vědomí, že udělala maximum, které ale znovu nestačilo.
Fanoušci v exilu
Fanoušci dělali, co mohli. Přestože se „domácí“ utkání hrálo v exilu, jihlavských příznivců dorazilo do Olomouce více, než by se čekalo. Bubny, chorály, žlutočervené barvy. Ani to ale nedokázalo zlomit vývoj na ledě. Atmosféra v hale však rozhodně nebyla mdlá – naopak. Dvě utkání byla zcela vyprodána, zbylé dvě téměř. A právě díky převaze domácích fanoušků získala Olomouc silnou podporu, která na kohouty dolehla v tom nejlepším smyslu slova. Choreo s nápisem „Tady doma nebudete“, mířené na exilovou Duklu, přitom nebylo jen provokací – vystihovalo celou podstatu situace. Jihlava hrála baráž bez skutečného domova. Ani na stadionu, ani herně.
Frustrace a zklamání
Zklamání z průběhu baráže neskrýval ani kapitán Dukly Tomáš Čachotský. „Mrzí mě, že jsme nějaký zápas nevyhráli. Myslím, že kromě toho druhého nebyly z naší strany úplně špatné. Chybělo nám trošku víc energie, abychom dali třeba nějaký gól okolo brány a nějak jsme to tam dotlačili. Bylo to pro nás těžké,“ posteskl si pro ČTK.
Nedostatek energie je často spojován s neúspěchy prvoligových celků v baráži, vždyť v posledních čtyřech ročnících neuspěl žádný z nich. Série pak skončily poměrem 4:1, 4:0, 4:0 a 4:0. Už před samotnou sérií si jihlavský veterán stěžoval na zápasové vytížení. „Je těžké odehrát šestnáct, sedmnáct zápasů za měsíc a pak se poměřovat s odpočinutým extraligovým týmem. V tomhle nastaveném systému je strašně těžké přejít přes extraligové mužstvo. Jsme pobouchaní. Ale odpočineme si a uvidíme, co z toho bude,“ postěžoval si naopak pro iSport.Obdobně se k situaci svých svěřenců stavěl pro ČT sport i trenér Ujčík. Ani on tak není spokojený s formou posledního schůdku před potencionálním postupem do Extraligy. „Oni budou nachystaní, odpočatí, zdraví a budou to extraligoví hráči. My jsme teď rádi, jak jsme zvládli třetí třetinu. Začneme zjišťovat, kolik budeme mít lidí do baráže. Formát baráže není šťastně nastavený pro týmy z první ligy. Uvidíme, bude hodně záležet i na tom, kolik nás ve středu vůbec bude. Bohužel už nemáme kde brát.“
Baráž mezi Jihlavou a Olomoucí skončila s očekávaným výsledkem, ale ne bez emocí. Dukla se do poslední chvíle snažila vzdorovat, ale síly, okolnosti i vývoj jednotlivých zápasů hrály proti ní. Série byla krátká, výsledek jednoznačný – a přesto zanechala silný dojem. Nejen díky bojovnosti jihlavského týmu, ale i kvůli otázkám, které opět vynesla na povrch. Je současný formát baráže spravedlivý? Mají prvoligové týmy vůbec reálnou šanci uspět? Odpovědi zatím nepřišly. Olomouc zůstává extraligová. Jihlava míří zpátky do první ligy – a s ní i všechna ta nevyřčená "co kdyby".
Autorem textu je Patrik Hlaváč. Článek je součástí souboru textů vypracovaných v rámci samostatného projektu.
