Story: Inspirovali se u svých starších sourozenců, shodují se rodiče mladých hokejistů

Dominik Lán hraje hokej za pátou třídu. Jeho mladší bratr Alex tento rok nastoupil do základny. „U nás to určitě hrálo roli, že brácha hraje,“ vysvětluje jejich maminka důvod, proč se rozhodla přivést do kurzu ledního hokeje svého mladšího syna.

Dále popsala, jak je složité skloubit dohromady aktivity svých dětí. „Ty tréninky na sebe moc nenavazují. Navíc se někdy stane, že když ti malí mají v neděli základnu, tak starší syn má v neděli zápas.“

Podle ní už je v páté třídě těžké zvládat školu a zároveň hokej. „Ze školy musí Dominik jít někdy dřív nebo hned rovnou ze školy spěchá na trénink. Alespoň ve školce je to ještě v pohodě.“

Když mají děti hokej v krvi

Luštincovi jsou hokejová rodina. Oba rodiče Markéty a Tomáše hokej hráli. „Takže jim nic jiného nezbývalo,“ směje se pan Luštinec nad odůvodněním, proč si jeho děti vybraly zrovna tento sport.  

Zatímco starší Markéta je v hokejové čtvrté třídě, Tomáš chodí do základny. „Ti menší to vidí u těch starších a chtějí se jim vyrovnat,“ myslí si jejich tatínek. 

Stejně jako Lánovi, i Luštincovi vidí problém v časové organizaci. „Někdy je to divoké na logistiku. Ale dcera už je samostatná, takže se můžu věnovat tomu mladšímu,“ zdůrazňuje Luštinec. Vše se ale podle ně dá zvládnout. „Markéta třeba kvůli škole nestihne sraz před zápasem, ale je domluvená s trenéry, že přijede co nejdříve.“

Nejkrásnější příběhy píše sám život

Tatínek Adama Bezpalce, který hraje za hradecké juniory, se prý dušoval, že už nikdy nebude chodit mrznout na zimní stadion. Poté se ale seznámil se svou současnou přítelkyní a oba společně doprovází na základnu syna Dominika.

„Dominik se rozhodl, že už nechce chodit na judo, protože se tam běhá. A Adam na hokeji přeci neběhá,“ líčí jeho cestu k hokeji Bezpalec. Sám si sice návštěvy chladného stadionu příliš neužívá, uznává ale jeho pozitivní vliv na zdraví. „Od té doby, co sem chodí, je syn jen minimálně nemocný,“ vysvětluje.

Dominikova maminka zase poukazuje na progres, který u svého syna vidí. „Když tady byl poprvé, tak vůbec neuměl bruslit. Ale za patnáct minut odhodil hrazdičku a podívejte se na něj teď,“ usmívá se. Myslí si také, že hokej děti formuje. „Je hezké vidět, když si třeba sám zabalí batoh,“ dodává.

Článek je součástí souboru textů vypracovaných v rámci samostatného projektu.