Jan Šimek „Naše úloha s Milanem Mezeiem byla taková, abychom se o tým starali kompletně od rána do večera. Poskytovali mu veškerou péči, co se týče výstroje, výzbroje, připomínání programu a stěhování, kterého bylo docela dost. Museli jsme řešit veškerou práci, když se něco rozbije. Zkrátka zařídit kabinu, aby se hráči starali jen o hokej,“ popisuje svou roli v týmu české osmnáctky Luboš Rob.
Pro mladé reprezentanty fungovali společně s Milanem Mezeiem tak trochu jako náhradní mámy. Snažili se trefnými fórky zlepšit náladu, dostat hráče do pohody. „Před zápasem jsou spíš uzavřenější. Není to taková předzápasová sranda jako v dospělém hokeji. Kluci se potřebují soustředit a mít klid. Vůči nám mají respekt. My si ale legraci uděláme. Snažíme se je povzbudit, aby šli do utkání uvolněnější,“ vysvětluje.
Materiálu si do zámoří přivezli hromadu, teď jej pomalu mohou začít balit. „Měli jsme zhruba 600, 700 kilo bagáže. Plus kluci své výstroje. Bylo toho fakt hodně,“ přiznává rodák z Českých Budějovic. Žádnou specialitku přitom z Česka prý nepřitáhli. „Od trenérů se vyžaduje káva, nebo něco jak se říká, aby byl zápas úspěšný. To už si každý domyslí. (směje se) Jinak ale nic speciálního, co by se vymykalo,“ dodává bývalý útočník.
V roli reprezentačního kustoda působí už tři roky. „V týmu jsem od šestnáctky. Učil jsem se od píky. Na druhou stranu z hráčského hlediska vím, co kluci potřebují. Nejnáročnější bylo naučit se brousit,“ uzavírá dobře naladěný Rob.
Sbalit a vybalit aneb Češi se stěhují napříč městem
Neděle, půl osmé ráno. Univerzitní městečko Grand Forks se probouzí do mlhy, hráči české osmnáctky ještě vyspávají po náročném utkání v Kanadou. V české kabině v Ralph Engelstad Areně se ale svítí. Kustodi Luboš Rob s Milanem Mezeiem balí veškerý materiál a připravují jeho přesun do menšího Icon Sports Center.
„Jdeme na to,“ velí Luboš Rob a kouká při tom na své hodinky. Rychlá jízda sehrané dvojky českých hospodářů začíná. Bývalý vynikající útočník balí brusku, doktorský kufr, plní přepravní bedny a tohle všechno postupně rovná na vozík. Milan Mezei zatím pečlivě skládá štulpny a dresy. „Aspoň něco nás na té vojně naučili – komínky,“ směje se zkušený mazák.
Práce je dost, oba borci ale svou misi zvládají s přehledem. S úsměvem jde všechno lépe. Šatnou neustále lítají vtípky a fóry, je veselo. Najde se čas i na ranní kávičku. „Erár je zabalený,“ hlásí Rob v době, kdy jsou v kabině už jen hráčské výstroje. Hokejisté pomalu přichází, zdraví se s realizačním týmem a začínají si balit. Společně pak vše naloží do přistavené dodávky.
Po rychlém přesunu do Icon Sports Center se ladí poslední detaily před tréninkem. Brousí se brusle, zkracují hokejky a dohaduje se s ruskou sedmnáctkou, která drze obsadila český led. Sborná nakonec ustupuje a reprezentanti jdou na věc.
