Dominika Vyskočilová Není pochyb, že používání tabletů ve výuce má své výhody. Už jen když si vzpomenu na ty drobečky na cestě do školy, hrbící se pod aktovkou větší než oni sami. Díky tabletům jim alespoň tahle strast odpadá. Všechny učebnice mají jednoduše stažené v elektronické podobě. Samozřejmě by se dala najít i mnohá další pozitiva, jako například to, že výuka děti víc baví, a Komenského heslo "Škola hrou" tak dostává ostřejší rysy.
Otázkou však zůstává, zda se pokrok neobrátí časem proti nám. Vychovávání příští generace na bázi smartphonů a tabletů od tak útlého věku by mohlo mít neblahé následky. Dříve si děti chodily hrát ven, dnes se zavřou do pokoje a hrají hry. S kamarády se baví převážně už jen online. Jak úspěšné potom může být jejich začlenění do společnosti? A škola, která má být hlavním motorem jejich socializace, jim namísto toho dává znát, že být už v šesti letech obklopen různými technickými vymoženostmi je zcela normální. Je ale vážně nutné, aby mělo šestileté dítě vlastní mobil, notebook, tablet…?
Když se před pár lety roztrhl pytel se smartphony, každý ho okamžitě musel mít. Stačila chvíle a dnes už si většina mladých lidí nedokáže bez dotykového telefonu představit život. Dalo by se to pojmout jako určitý stupeň degenerace, jelikož heslem dnešní mládeže je "Život bez technických vymožeností není život". Nechci si tedy snad ani představit, jaký dopad bude mít to, že tímto směrem začínají být vedeny děti předškolního věku.
Podpora ze strany škol, a dokonce i rodičů, je velkým omylem. Jak už to tak ale bývá, lidem to začne docházet, až se začne projevovat, že v důsledku neustálého ťukání na klávesnici neumí budoucí generace psát rukou, prakticky neví, co je fyzicky držet knihu, a až se zdravé oči stanou přežitkem dob minulých, a to kvůli permanentnímu "civění" do obrazovky. Jenže to už bude pozdě. Moderního psa už starým kouskům nenaučíš.
