Jonáš Jelen V současnosti pravděpodobně stále nejlepší český fotbalista Tomáš Rosický se po třičtvrtěroční rekonvalescenci vyléčil, nastoupil na hřiště jako střídající hráč a po třech minutách si způsobil další zranění, kvůli kterému se na trávník nepodívá déle než měsíc. V člověku se náhle perou různé emoce. Na jedné straně bych se nad absurditou situace zasmál, na straně druhé je mi Rosického líto. Je mu 35 let, v červnu začíná Mistrovství Evropy a smlouva s Arsenalem vyprší právě tohle léto. S nadsázkou lze tvrdit, že Rosický za svou kariéru více času promarodil, než hrál fotbal.
Je to opravdu smutný sportovní osud. Ale není českými médii už příliš nafouknutý? Neustálé přežvykování této nekončící ságy je docela nespravedlivé ke zbytku reprezentace. K tomu zbytku, který bez Rosického vybojoval postup na Euro a bez všemi opěvovaného českého fotbalového poloboha dvakrát porazil Nizozemce, kteří na posledním Mistrovství světa vybojovali bronzové medaile.
Z Rosického se dělá nenahraditelný článek reprezentace. Podle mého názoru byl už nahrazen kolektivnějším pojetím fotbalu. Tím, že dalších deset hráčů nespoléhá na to, že Rosický „něco“ vymyslí a pouze se přidají. Naopak trenér Vrba přinutil jedenáctku vzít na sebe zodpovědnost a výrazněji se zapojit do průběhu zápasů. To už nyní nese ovoce v podobě nadějných mladých hráčů, jako je například Jiří Skákal, který přestoupil do anglického Brightonu, nebo nová posila Sparty Josef Šural.
Věřím, že ani samotnému Rosickému není taková pozornost, která se blíží rituálnímu uctívání, příjemná. Je si vědom toho, že nadcházející šampionát by mohl být jeho poslední. Sám na sebe vyvíjí tlak. Určitě mu psychicky nepomáhá, když všude čte, jak na něj český fotbalový národ spoléhá.
Myslím si, že by všem stranám, tedy Rosickému, zbytku reprezentace a českým sportovním mediím, prospělo, kdyby se zaměřily spíše na hráče a aspekty, které budou na francouzském šampionátu v kurzu. Tak například aktuální skvělá forma Vladimíra Daridy, zvolení Marka Suchého a Lukáše Vaclíka do sestavy roku ve švýcarské lize, snad zlepšující se forma Matěje Vydry v druhé anglické soutěži a především skvělé týmové pojetí hry, které reprezentace předváděla ve většině kvalifikačních utkání.
Samozřejmě by se nemělo na Rosického úplně zapomenout. Bylo by vhodné poděkovat mu za reprezentování českého fotbalu ve světě a pogratulovat mu k dosaženým úspěchům. Na Euro už záložník Arsenalu ale nepatří. Měl by uvolnit místo hráčům, kterým dotyk míče nezlomí stehenní kost.
