po., 24. duben 2023 16:55

Tři měsíce v Řecku

Celý tým animátorů při jedné ze svých show Celý tým animátorů při jedné ze svých show Zdroj: Veronika Buchtová
Den po maturitě si sbalila kufry a vyrazila na tři měsíce do Řecka. Strávila je jako animátorka pro Cestovní kancelář Alexandria. "Ty lidi, co potkáte se stanou vaší druhou rodinou, být animátor je obrovská zkušenost. Jinde nezažijete nic podobného," popisuje mi svoje zážitky Veronika Buchtová.

Jak jste se k animátorství vlastně dostala?
Od mala jsem jezdila na tábory a ozdravné pobyty u moře. Baví mě práce s lidmi a když jsem přemýšlela, jak plnohodnotně využiji léto mezi maturitou a vysokou školou, věděla jsem, že to musí být něco nezapomenutelného. Jednou večer jsem projížděla Instagram a vyběhl na mě příspěvek od Cestovní kanceláře Alexandria, ve kterém stálo „staňte se animátorem.“ No, a tak jsem se jím stala.

Takhle snadno, a tak rychle?
Nejdříve jsem byla pozvaná na casting, kde hodnotí vaše celkové vystupování, a to, jak na lidi působíte. Je totiž důležité, aby byl animátor usměvavý a energický, když celý den komunikuje s lidmi. Dále si ověří, jestli umíte cizí jazyky. Hlavně teda angličtinu. V neposlední řadě je důležitá pohybová složka, protože tanec a celkově pohyb je denním chlebem každého animátora.

Po úspěšném castingu jste vyrazila do Řecka. Jak jste byla s destinací spokojená?
Já už předtím byla v Řecku několikrát. Jezdila jsem tam na Mořského koníka a s rodiči na dovolenou. Nikdy se mi tahle krásná země, stejně jako její kuchyně, nepřejí. Takže to byla jasná volba. Ta atmosféra stojí za to, člověk si přijde jako v Mamma Mia.

Jak probíhala cesta a celkově první okamžiky v roli animátora?
Šíleně jsem se těšila. Měla jsem sebou dva obří kufry na tři měsíce. Letěla jsem s dalšími třemi animátory, a tak cesta z Prahy na Korfu uběhla rychle. Po příletu si nás vyzvedla delegátka, která nám všechno ukázala a vysvětlila.

Jak jste si sedli ve vašem týmu?
Všichni animátoři jsou extroverti, což mi vyhovuje. Miluju tu silnou energii. Od prvních chvil jsme si rozuměli. Byli jsme parta čtyř Čechů, takže jsme měli i trochu výhodu oproti vedlejšímu hotelu, kde byl mezinárodní tým. Dokonce jsme měli mezi sebou i jednoho kluka, což je rarita, protože na animátora se hlásí převážně holky.
Všichni jsme si sedli humorem a měli své vlastní vtípky. A přestože jsme spolu trávili veškerý čas, tak jsme nepociťovali ponorku. Povahově jsme se doplňovali. Zkrátka jsem tam poznala přátele na celý život.

Myslíte si, že animátorem nemůže být introvert?
Neřekla bych, že animátorem vyloženě nemůže být introvert, ale určitě to pro něj bude obří výstup z jeho komfortní zóny. Jakožto animátor musíte být všude vidět a slyšet, neustále mluvíte do mikrofonu a před hodně lidmi. Defacto jste s lidmi nonstop. Jak už s lidmi na hotelu, tak se svými kolegy.

Co tedy takový animátor všechno během dne dělá?
Animátor se celý den nezastaví, jen na jídlo a na záchod. Mě to tak ale vyhovovalo. Na každý den v týdnu je rozepsaný program s počtem aktivit podle počtu lidí v týmu. Den začíná znělkou, což je písnička přímo na míru od dané cestovní kanceláře, která začíná a ukončuje celodenní program. Krom klubových tanců jsou vypsány dopolední a odpolední aktivy jako jsou třeba aquaerobik, šipky, pétanque, volejbal nebo lukostřelba. Tyhle aktivity běží současně s dětským klubíkem. Ten má každý den jiné téma, třeba pohádkový, zvířecí, vesmírný anebo mořský den. Jeho náplní jsou různé hry, tvořivé vyrábění, soutěže a dobrodružné stezky. Po večeři je dětská diskotéka a po ní večerní program složený z různých připravených show anebo kvízů.

Co je na animátorství nejlepší?
Asi klubové tance uprostřed sezóny, když se jich zúčastní spoustu lidí. Má to neuvěřitelnou atmosféru, při které cítíte, jak se vám vrací všechna vynaložená energie. Taky nesmím opomenout poznávání ostrova a jeho kultury, vždy v jeden volný den během každého týdne.

Je něco, na co ne zas tak ráda vzpomínáte?
Měla jsem v sezóně na dva dny antibiotika a musela jsem to vyležet. Krom toho, že jsem měla horečku ve čtyřiceti stupních, mi bylo líto, že musím být na pokoji, zatímco ostatní jsou venku a užívají si.

Jak jste na tom byla s komunikací v cizím jazyce?
Občas potkáte Řeka, který moc neumí anglicky, takže to byla domluva, jak se říká, rukama nohama. Po nějaké době se člověk přestane bát mluvit před více lidmi v jakémkoliv jazyce, protože mluví neustále do mikrofonu. Hodně to posune meze komfortní zóny, což je super a je to velká zkušenost.

Byla jste tam tři měsíce. Jak jste zvládala stesk po domově?
Byla jsem tam od půlky června do půlky září, vlastně hnedka po maturitě. První moje myšlenky byly, že je to hodně dlouhá doba, na to být odříznutá od všeho co znám v partě neznámých lidí. Trochu jsem se bála, ale nakonec ze mě stres opadl. Nejsem člověk, kterému se stýská, jasně, byli dny, kdy jsem si říkala, že bych chtěla být doma, ale těch bylo minimum. Nakonec mi to ale vyhovovalo a hodně mě to posunulo, zvlášť v samostatnosti.
Když pak člověk ojížděl domů, přišlo mu to jako by jel z jednoho domova do jiného. Vlastně se mi vůbec nechtělo Řecko opouštět.

Hodláte se animátorství věnovat i další rok?
Určitě ano! Lidi, které jsem poznala jsou pro mě už jako rodina. Zrovna jsem se vrátila z jednoho animátorského školení a jsem nabitá pozitivní energii, jako bych právě přijela z jiného světa. Přijdu si, že někam doopravdy patřím. Mám husinu, jen když to teď říkám a vzpomínám si na to. Stoprocentně pojedu, jak letos, tak i další roky.

Zobrazeno 413 krát
Naposledy upraveno: út., 25. duben 2023 21:39
Pro psaní komentářů se přihlaste