Barbora Chytilová
Jsou čtyři odpoledne, stojím pod cedulí s nápisem Tvarůžková cukrárna, a pomalým krokem se vydávám chodbou, která by mě měla zavést na místo. Do tvarůžkové cukrárny vedou malé nenápadné dveře. Samotný vzhled zařízení mě ale docela zklamal. V cukrárně se sice nachází pár stolků a židlí, ale celkově si připadám spíš jako ve sterilním nemocničním pokoji. Kochat závěsy jsem se sem ale nepřišla, a proto na nic nečekám a rovnou mířím k pultu s dnešní nabídkou. Jsem překvapená. Z vitríny se na mě usmívají slané palačinky a rolády, ale i tradiční sladké dobroty jako třeba trubičky nebo medovník.
Nakonec vítězí chuť na slané, a tak si beru bramboráček za dvacet devět korun. Když už jsem tady, musím ale ochutnat i něco sladkého. Volba padá na vdolek a koláček, obojí po patnácti korunách. Peníze dávám poněkud nevrlé slečně za pultem a vydávám se raději ven, kde si své úlovky sním při procházce městem. První jde na řadu bramboráček - je sice hodně malý, ale ještě krásně teplý. Hned po prvním kousnutí mě zamrzí, že jsem si jich nekoupila víc. Brambory se povedlo smíchat v dokonalém poměru s tvarůžky, a zelenina v podobě pár kroužků pórku je jen třešničkou na dortu.
Co se týče zbylých dvou kousků, ty ve mně od začátku moc důvěry nevzbuzovaly. Pod pojmem koláček se ukrýval kruhový tvarůžek obalený v hnědém prášku dozdobený šlehačkou a marmeládou. Vdolek pak tvořil upečený kroužek listového těsta, také doplněný tvarůžkem, šlehačkou a marmeládou. Koláček chutnal kupodivu poměrně dobře, naopak vdolek mě vůbec nezaujal.
Tvarůžková cukrárna je určitě něco nového a zajímavého. Nic, co byste vyhledávali pětkrát týdně, ale za zkoušku to rozhodně stojí. Váš pocit z dobrého nákupu může ohrozit jen obsluha, která asi ráno vstala levou nohou. Já se do tohoto "smradlavého ráje" určitě vrátím pro něco sladkého. Snad budu mít více štěstí než posledně.
Zdroj fotografie zde.
