Tereza Marešová 
Transsexualita jako pojem
Transsexualita je problém pohlavní identity, pro kterou je charakteristický nesoulad mezi tělesným a psychickým pohlavím. Podle současného stavu znalostí medicíny a psychologie jde o stav vrozený a jedincem nezvolený, u něhož je často jediným řešením změna tělesného pohlaví, včetně náročné hormonální a chirurgické léčby. V praxi se takovému procesu říká tranzice a obvykle začíná prohlídkou u psychiatra. Dále následuje návštěva u sexuologa, psychologa, endokrinologa a gynekologa či urologa. Nejvíce času se ovšem stráví u sexuologa, kde probíhají osobní pohovory. Na těch mohou padat otázky ohledně velikosti genitálií, myšlenkách při masturbaci a její frekvenci, či případném sexuálním zneužívání. Obsahy a užitečnost těchto otázek jsou v poslední době zpochybňovány.
Transsexualita u dětí
Výskyt u dětí je důkazem vrozeného stavu. Děti neumí pochopit generový nesoulad, nemůže je tudíž ovlivnit cokoliv z vnějšího světa, tj. například médií. Děti to prostě cítí. A některé velmi brzy – například už kolem třetího roku života. Marek je skvělým příkladem – Marek je trans kluk, dnes je mu deset let, ale jeho maminka popsala pro server Seznam Zprávy, že jeho nesouladu si začala všímat právě kolem třetího až čtvrtého roku, v pěti letech o tom začal Marek mluvit sám. Kolem sedmého roku Marek mamince řekl, že by chtěl zemřít. „Vypadlo z něj, že kdyby se narodil znovu, mohl by se narodit jako chlapec. Začala jsem chápat, že to nehraje,“ popisuje Markova maminka.
Situace není jednoduchá ani ve školách. Sami učitelé často nevědí, co si s transsexuálními žáky počít, někteří to dokonce považují jen za trend, což může způsobit pocit méněcennosti. Nedávno konaný výzkum projektu Prague Pride OUT předvedl, že téměř polovina vyučujících si je vědoma nedostatku kompetencí a vědomostí pro práci se studenty hlásícími se k LGBTQ+ komunitě. Zároveň se podle valné většiny vyučujících (80 %) jejich spolupracovníci vyhýbají LGBTQ+ tématice a všemu s ní souvisejícímu. Odborná grantka poradny Sbarvouven.cz Irena Smetáčková míní, že „ze strany ministerstva školství není dostatečně vyjasněno, co by mělo být v této oblasti vzdělávacím cílem, ani není poskytována metodická podpora. Když vyučující nerozumí tomu, čím mladí LGBT+ lidé prochází, mohou jim třeba i nevědomky ublížit.“ Ministerstvo školství na to namítá, že „v současné době implementuje Strategii rovnosti žen a mužů na léta 2021–2030, jejíž součástí jsou i opatření mající za cíl podporu respektu k rozmanitosti. Dále byla vládě vloni předložena Strategie LGBTI+, která byla schválena Výborem pro sexuální menšiny.“ Řada vyučujících považuje hlásit se k LGBT+ komunitě za módní trend. „Pro mladé lidi, kteří se hledají, ale může být velmi zraňující, když vyučující neberou jejich pocity vážně a zlehčují je s tím, že jde jen o módu,“ varuje Smetáčková.
„Počet se zvyšuje přibližně od roku 2017. Přicházejí stále častěji děti okolo věku 13 let, nejčastěji se jedná o biologické dívky, které se cítí jako chlapci,“ vyjadřuje se k tematice klinický psycholog Weiss. „Ale už před patnácti lety se občas objevily případy třináctiletých, kteří se cítili být opačným pohlavím a celkem jasně to vyjadřovali. Znám i případ, kdy dítě ve Švýcarsku chtělo ve třech letech skákat z okna, protože se mu nelíbilo, že je kluk, to jsou ale spíš výjimečné případy,“ dodává sexuolog Procházka.
Trans děti v číslech
- Nejčastěji svou identitu řeší děti kolem patnáctého až osmnáctého roku (začínají ji však řešit už osmileté děti)
- V roce 2010 navštívilo specialistu 57 dětí s diagnózou jiné pohlavní identity, v roce 2020 už to bylo 484 (to je nárůst o 749%)
- V téměř 76% jde o dívky
