Kateřina Matějová 
Severské detektivky jsou známé po celém světě a to bezpochyby díky jejich těžko napodobitelné surové atmosféře a autentickému sychravému počasí. Jména jako Larsson, Nesbø nebo Kepler zná již snad každý. Avšak pojem påskekrim neboli velikonoční krimi nezahrnuje jen detektivní literaturu. Norské televizní stanice během Velikonoc tradičně vysílají nepřeberné množství krimi seriálů a podobně laděných snímků. Čím více se blíží svátky samotné, tím častěji člověk naráží na detektivní příběhy v rádiu, v novinách, či na krabicích od mléka.
Tato tradice však není nic nového, jak by se mohlo na první pohled zdát. Psal se rok 1923 a dva mladí norští spisovatelé Nordahl Grieg a Nils Lie zrovna vydali svou novou knihu. Reklamní kampaň nakladatelství Gyldendal ale vyvolala značný rozruch. V novinách Aftenposten byla totiž detektivka prezentovaná jako článek a její titulek Bergenstoget plyndret i natt (Noční přepadení vlaku do Bergenu) v obyvatelích Osla vzbudil dojem, že se jedná o reálnou zprávu. Tento případ, který by byl dnes označen za sprosté fake news, knize zaručil úspěch a za několik dní došlo k vyprodání všech výtisků. Touto událostí se v Norsku Velikonoce zapsaly jako “svátek detektivek”. Hned rok poté použilo konkurenční vydavatelství Aschehoug pojem påskekrim ve své vlastní reklamní kampani.
Firma Tine od roku 1997 každoročně tiskne detektivní hříčky na krabice od mléka, které se též staly nedílnou součástí této tradice. Největší producent mléčných výrobků tento rok však bez udání důvodu oznámil, že s tisknutím nebude nadále pokračovat. Dosud krabice zdobily krátké komiksy spisovatele Joa Nesbøa a Gunnara Staalesena, který ho v posledních letech nahradil.
Pokud si myslíte, že se tato tradice udržela kvůli faktu, že si lidé s oblibou připomínají zavraždění Ježíše Krista dalšími vraždami, nemáte pravdu. Překvapivě to není ani kvůli norské hyttekultur (chatová tradice/kultura). Dle slov Norů jde o to, že nic neutuží rodinné vztahy jako společné sledování chladnokrevných vražd.
