Andrea Bublíková Je vlahá srpnová noc…
A režisér Vladislav Kracík se těchto útržků zhostil skutečně na výbornou. Dokázal poměrně složitou Hrubínovu poemu podat srozumitelně, což považuji za největší klad tramtariovského představení. Zároveň však rafinovaně nechává divákovi prostor pro vlastní myšlenkové pochody, dohady a interpretace. Symbióza těchto dvou prvků je neskutečná. Nechybí humor ani mrazivé okamžiky. Zkrátka, v jednoduchosti je krása, opravdu je.
Je půlnoc kopřiv a kopru…
Ani celkové moderní pojetí hře neuškodilo, ba právě naopak. Hudba Martina Peřiny znovu zdůrazňuje, nakolik je téma lásky, mladické nerozvážnosti, touhy a smrti aktuální i v dnešní době. Záblesky současnosti odtrhují od původního situování do doby první republiky. Hned počátečních deset minut může divákům připadat, jakoby si spletli datum a přišli na jiné představení. Nádraží, nervozita, muž s tabletem, lidé čekající na vlak. Stačí však jen nahlédnout do svého kufru a vytáhnout starou, zapomenutou trubku.
Terina…, dědeček…, Tonka…, Viktor… a Já!
Celé dění se odehrává na malém jevišti, z něhož je splav, hned vedle kolotoč i okno do světnice. Nejen František, i Terina je nám představena ve třech různých variantách. Herecké výkony Tomáše Davida, Lukáše Černocha a Vojtěcha Johaníka coby třiadvacetiletých Františků, zmatených dědečků i svérázných Viktorů si zaslouží obdiv. Role jsou střídány během několikavteřinových střihů a každý z herců je ztvárňuje svým osobitým způsobem (nemluvě o nápaditých improvizovaných reakcích na podněty z publika). Stejně se mění také představitelky Teriny. Tři holky od kolotočů v květované sukni a s kloboukem na hlavě. Totožné, ale přeci každá jiná. Kdo zůstává stále stejný je prsatá Tonka a především záhadná ženská postava v podání Zuzany Zapletalové, která Františka provází jeho vzpomínkami, celý příběh pozoruje a komentuje. Na začátku výpravčí vlaku, na konci … neprozradím, nerada bych potencionální diváky připravila o závěrečné překvapení.
Hra je postavena na protikladech. Mládí – stáří, láska – smrt, světlo – tma, splněná přání – sny, chvíle humorné i mrazivé. Divadlo, které vyvolá vzpomínky na první zamilování, nebo touhu po romantické, dosud nenaplněné lásce. Důkaz, že i malí mohou dělat velké věci.
Hodnocení 9/10
