Radka Krčová Vzhledem k chladnému počasí, které mě a můj doprovod přivítalo, jsme ještě před začátkem zápasu ocenili uzavřené prostory ostravské ČEZ Arény. Při vstupu dovnitř mě upoutala trikolora, která číhala ze všech stran. I když spojení modré, červené a bílé barvy reprezentuje oba státy, bylo samozřejmé, že českých tenisových nadšenců se sešlo o hodně více.
Aréna jako taková příliš velká není, ale to já sama považuji za výhodu, jelikož člověk lépe vidí na kurt. Naše místa se nacházela nad skalními fanoušky českého týmu, kteří během zápasu projevili svou schopnost rozproudit celý dav. Po uvedení tenistek obou států na kurt a vyslechnutí francouzské i české hymny se mohlo začít.
První utkání proti sobě postavilo Lucii Šafářovou a Caroline Garciaovou, a lepší začátek si divák ani nemohl přát. Po prvním prohraném setu se v aréně začala šířit menší nervozita, což já osobně miluji. Díky tomu jsem si druhý set také víc užila. Zvláště když Lucka musela odvracet pět mečbolů v řadě. O to nadšenější všichni byli, když set nakonec vyhrála v tie-breaku 7-1. Tehdy jsem si i zakřičela. Převahu Lucky na konci druhého a nejspíš i během celého třetího setu určitě ovlivnila vyčerpanost francouzské hráčky. Není se čemu divit, když stoupenci druhého týmu po každém pokaženém míčku křičí radostí. Však nás taky rozhodčí několikrát napomínala, ale z toho si nikdo nic nedělal.
Po vyhraném třetím setu Lucie Šafářové přišla na řadu Petra Kvitová. Ta hrála proti Kristině Mladenovičové. Souboj to byl ale poněkud nudnější než v prvním případě. Petra na kurtu dominovala od začátku do konce, ale při neustálém smečování a skoro minimální výměně hra ničím nezaujala. Možná že trochu pospával i hlavní sudí, který si v jednu chvíli nebyl schopen uvědomit, jaké je vlastně skóre. O chybě mu musel říct Petřin trenér David Kotyza, a i přesto ji rozhodčí napravoval natřikrát.
Navštívit tenisový zápas v Ostravě, a ještě k tomu takového rozměru, skutečně stálo za to. Když jsem se na druhý den dívala na další dva zápasy v televizi, přeci jen tomu něco chybělo. V aréně sice nevidíte takové detaily jako v televizi, ale to snad ani není nutné. Hlavní je, že vidíte míček, lajny, síť a tenisty. A nic se nevyrovná pocitu, který máte, když radostně křičíte s dalšími tisícovkami fanoušků.
Zdroj fotografie zde.
