Josef Čermák Scházíme se v hlučném, ale také příjemně vytopeném pivovaru. Jako člověka, který se o politiku vždy zajímal jen jako pozorovatel, mě vždycky lákalo zeptat se ho, co lidi žene do toho, aby začali rozhodovat nejen o osudech, ale třeba i peněženkách svých spoluobčanů: „Politika mě začala přitahovat už jako malého, když jsem začal zasedat v různých dětských parlamentech, a to i na celostátní úrovni,“ říká usměvavý blonďák nad oroseným půllitrem piva. „Musím říct, že univerzitní politika, kterou dělám v Akademickém senátu, se od té obyčejné, nebo řekněme reálné politiky vůbec neliší. Právě naopak, mnohdy je v ní mnohem víc intrik, než v té klasické,“ pouští se dlouholetý zástupce studentů do srovnávání.
Nejsem kariérista
Pepa, jak mladého politika znám z našeho společného působení v univerzitním pěveckém sboru Ateneo, je člověk velmi akční a diář má nabitý skoro neustále. Dalo by se říci, že hlavně díky němu, jeho diplomatickému talentu a kontaktům jsme se i se sborem loni podívali nejen do Maďarska či Norska, ale také do amerického Kentucky. Mladý politik za podobné věci často sklízí kritiku od svých oponentů. Podle nich prý kombinuje moc funkcí najednou, je kariérista a užívá si nespravedlivých výhod. Na tuto mou otázku student Rekreologie reaguje: „Politika je plná lidí, kteří si do ní přišli jen nahrabat peníze a vůbec neřešili, do jaké strany jdou. To není můj případ, právě naopak, baví mě pomáhat lidem. Jelikož jsou moji rodiče konzervativně založení a jako konzervativce mě i vychovali, rozhodl jsem se vstoupit do ODS, která ve své době byla de facto jedinou pravicovou stranou u nás.“
Velký vliv na to, že se Josef Kaštil vrhnul do politiky, měl i jeho otec, který aktivně působil v Unii svobody. Mladý student se tehdy ve svém rodičovi vzhlédl a rozhodl se, že půjde v jeho šlépějích, něco tomu ale ve svém životě musel obětovat. Na olomoucké univerzitě nejprve začal studovat práva. Biflování paragrafů či judikátů ho ale příliš nezaujalo a tak studium nedokončil. Z Právnické fakulty se pak přestěhoval mezi sportovce na Fakultu tělesné kultury, kde studuje obor se záhadným názvem Rekreologie. Se studiem na této škole je spokojený. Mluví o tom ostatně i jeho výsledky – loni totiž úspěšně složil státnice a získal titul bakaláře.
Sešup nebo postupný pokles preferencí?
Občanští demokraté byli v tuzemské polistopadové politice vždy tak trochu synonymem strany namočené do skandálů, která je rejdištěm kmotrů. Letos tomu bude deset let, co tato partaj získala v parlamentních volbách více než třicet pět procent hlasů. Od té doby strana prodělala neuvěřitelný propad v preferencích a tak jako mnohé jiné ji postihl hromadný odchod členů. Když při rozhovoru nad pivem používám pro popis této situace větu „sešup ze třiceti na deset procent,“ Pepa se projeví jako rozený politik a má slova začíná mírnit: „Podle mě to nebyl až takový sešup, ze třiceti na deset procent, mělo to svůj vývoj a klesalo to postupně.“ Nechávám si tedy svůj názor pro sebe a snažím se zjistit, jak je na tom strana teď. Dostává se mi odpovědi, že se nyní pod novým předsedou „zkonsolidovala“ a že pád preferencí se jí podařilo zastavit kolem oněch deseti procent. Na potvrzení nebo vyvrácení těchto slov je ale nutné počkat si až do dalších voleb. Ty nejbližší, v nichž vybereme své zástupce do krajů a jedné třetiny senátu, nás čekají už na podzim.
Všechny sjezdy jsou domluvené dopředu
Mladý politik, který nově zasedá v celorepublikové Revizní komisi ODS, řešící spory mezi členy, začíná postupně mluvit i o věcech, které se dějí uvnitř strany. Dovídám se o velrybaření, přejímání moci nad stranickými buňkami, souboji o moc nad spolustraníky a zákulisních dohodách, které rozhodnou výsledky sjezdů dávno před tím, než se členové partaje vůbec objeví v kongresovém centru, kde mají rokovat. Nechci ale zamluvit to, o čem jsme se bavili – o více či méně postupném úbytku preferencí, který ODS v poslední době prožila. Začínáme se tedy bavit o tom, co k tomuto vývoji vedlo.
Vždycky mě zajímalo, jak moc se můj kolega ze sboru zná s Ivanem Langerem. Tím Ivanem Langerem, jehož jméno je pro mnohé novináře a politiky takřka něco jako sprosté slovo. Právě lidé jako Langer stojí podle názoru mnohých sloupkařů, komentátorů a žurnalistů všeho druhu za tím, proč už strana není tak silná jako kdysi. Langer a Kaštil se osobně znají ze společného působení v Nadaci bezpečná Olomouc. Na přímou otázku na Langera mladý konzervativec reaguje až překvapivě pohotově: „Ivan Langer je konzervativní osobnost. Je pravda, že na veřejnost určitě nepůsobí příliš pozitivně a nedávná kauza Vidkun mu určitě taky nepomůže.“. Dovídám se, že Langer už prý žádný větší vliv na chod strany nemá a že spíše působí jako poradce v bezpečnostních otázkách, nechci ale zamluvit kauzu Vidkun, ke které jsme se z ničeho nic dostali. Několik měsíců stará policejní akce, při níž se do hledáčku mužů zákona dostal kromě olomouckého hejtmana a několika policejních důstojníků také Ivan Langer, pořád rezonuje v olomouckých politických kuloárech. Mladý politik svého stranického kolegu ale obhajuje: „Doufám, že to lidé zaznamenali, ale jméno Ivana Langera v té kauze přestalo figurovat poměrně brzy po jejím začátku. Policie se pak spíše věnovala těm důstojníkům a některým podnikatelům, kteří mohou být do určité míry spojeni s Ivanem Langerem.“
Politika je neustálý boj o dobrou pověst u voličů a o jejich přízeň ve volbách. Občas je poměrně překvapivé a pro nestraníka až úsměvné sledovat, co všechno podle aktivních politiků může jejich osobu či partaj poškodit: „Negativní dopad na ODS může mít třeba i detektivka, odehrávající se v prostředí Univerzity Palackého, která aktuálně běží na České televizi a jmenuje se jak jinak, než Modré stíny. Lidé si pod postavou hlavního padoucha mohou představit, třeba Ivana Langera, který je s univerzitou spojený.“
Jak už bylo řečeno, ODS už delší dobu prochází zásadními změnami. Od roku 2014 jí vede na venek nepříliš výrazný předseda Petr Fiala. Když se v rozhovoru dostaneme až k němu, Pepa se nepatrně pousměje. „Nového předsedy si vážím za jeho působení na Masarykově univerzitě. Jako profesor politologie a bývalý rektor je to člověk na svém místě. Potíž může být v tom, že na něj mohou mít až příliš velký vliv lidé z brněnské ODS, kteří jsou spojeni s různými podezřelými čachry s tamní členskou základnou.“
Šance do budoucna
„Ve straně mi mnozí vyčítají jakousi přehnanou ambicióznost vzhledem k mému věku a zkušenostem, ale já jsem nikdy na žádnou výraznější pozici nekandidoval,“ hájí se na závěr našeho setkání mladý politik. Jak se bude vyvíjet jeho pozice ve straně i v politice ale ukáže až čas. To jestli někam kandidovat někdy v budoucnu bude, ostatně jako pravý politik, nevylučuje.
Infobox:
Josef Kaštil /ODS/
30 let
Tajemník Nadace Bezpečná Olomouc
Místopředseda Akademického senátu Univerzity Palackého, člen Kolegia rektora
Předseda Komise městské části
Člen celorepublikové Rozhodčí komise ODS
Místopředseda Mladých konzervativců
Zájmy: cyklistika, běh, lyžování, pěvecký sbor
