Lukáš Jungmann 
Začátky
Valentino Rossi se narodil v italském Urbinu 16. února 1979. S rodinu se později přestěhoval do Tavullii a dvou letech si poprvé vyzkoušel minibike. Jeho matka Stefania jej ale ze strachu o něj přesvědčila k tomu, aby přešel na motokáry. Až do svých dvanácti let se mladý Valentino plně soustředil na závodění s motokárou. V roce 1990 zvítězil v regionálním šampionátu, a o rok později skončil pátý v národním šampionátu. Plány byly jasné - pokračovat v národních závodech a postupně přejít dále do Evropy, odkud by to měl blíž a blíž Formuli 1. Jenže se ukázalo, že motokáry začínají být pro jeho rodinu finančně nezvladatelné, a tak Rossi přešel zpátky k minibikům.
Roku 1993 si čtrnáctiletý Rossi poprvé vyzkoušel motocykl o objemu 125cc a zúčastnil se italského produkčního šampionátu. V posledním závodě sezóny v Misanu získal pole position a umístil se na pódiu. Následujícím rokem byl obdařen továrním strojem a šampionát ovládl. Závodní sezóna 1995 znamenala přestup Rossiho na stroj Aprilia a s ní zvítězil v italské soutěži s motocykly o objemu 125cc. Dojel také celkově třetí v Evropském šampionátu.
Nová tvář mistrovství světa
Rok 1996 byl vstupem Rossiho do mistrovství světa. Jako každý nováček musel začít svou kariéru profesionálního závodníka v kategorii do 125cc. Na okruhu A1-Ring v Rakousku získal své první pódiové umístění a hned v dalším závodě na Masarykovém okruhu v Brně poprvé stanul na stupínku nejvyšším. Do konce roku žádné další pódium nepřidal, a tak celkově Rossi zakončil svou debutovou sezónu na devátém místě.
Rossi pokračoval v mistrovství světa s motocyklem Aprilia a sezóna 1997 byla dechberoucí. Z patnácti podniků zvítězil celkem v jedenácti z nich a s náskokem 83 bodů před Noboruem Uedou na hondě získal svůj první mistrovský titul.
Tento úspěch znamenal, že se Rossi přesunul o ligu výše, tedy do šampionátu 250cc. Zůstal na aprilii, ale první polovina sezóny 1998 byla dost nahoru a dolů. Čtyři odstoupení z prvních osmi velkých cen byly rozhodujícími v konečném zúčtování. Rossi se se ziskem 201 bodů stal vicemistrem světa za italským kolegou, taktéž na aprilii, Lorisem Capirossim, kterému pouhá dvě vítězství na okruzích Jerez a Donington Park stačila na titul. Přestože Rossi zvítězil v posledních čtyřech závodech, brilantní výsledková vyrovnanost Capirossiho byla konečnou pro Rossiho naděje na comeback.
Sezóna 1999 byla však už o něčem jiném. Nejenže Rossi nedokončil pouze jednu velkou cenu v Le Mans, devět vítězství, dvanáct pódiových umístění a celkem 309 bodů z šestnácti podniků umožnily Italovi uzmout titul také z kategorie do 250cc. Cesta do královské třídy byla tedy otevřena dokořán a nová kapitola Rossiho kariéry mohla započít.
2000-2003: Spojení Rossi a Honda
Nyní již dvojnásobný mistr světa nezačal svou premiérovou štaci v kategorii do 500cc dvakrát šťastně. Dvě odstoupení a jedenácté místo z první tří velkých cen nezanechaly dobrý první dojem na lidi v paddocku. Poté sice přišla třetí místa ve Španělsku, Francii a Katálánsku, po osmi odjetých závodech se Rossi krčil až na celkovém osmém místě a ztrácel již propastných 58 bodů na vedoucího Kenny Robertse juniora. Pak ale přišel závod na Donington Parku a Rossi všem vytřel zrak, když si za hustého deště dojel pro svůj první triumf v královské kubatuře. Do konce sezóny posbíral dalších šest pódií, včetně vítězství v brazilském Riu a zakončil sezónu 2000 celkově druhý, 49 bodů za mistrem světa Robertsem.
Pokud Rossimu jak ve třídě do 125cc, tak ve "dvěstěpadesátkách" vyšla triumfálně až ta druhá sezóna, "pětistovky" nebyly žádnou vyjímkou. Jedenáct vítězství a náskok 106 bodů na druhého Maxe Biaggiho podtrhli dominantní výkon Itala v sezóně 2001. Rossi se stal druhým jezdcem v historii sportu po Philu Readovi, kterému se povedlo celkově zvítězit ve třech různých kategoriích. Památná se však stala hned první velká cena v Japonsku na okruhu Suzuka, kdy se Rossi pokusil předjem vnějškem Maxe Biaggiho skrze poslední zatáčku trati. Biaggi nedal Rossimu žádné místo nalevo a vystrnadil jej z na moment z trati ven. Rossi se přesto dostal před Biaggiho a o pár sekund později vytáhl Rossi na Biaggiho zdvižený prostředníček. Oba dva se po závodě nakonec dokonce porvali, a tak vznikla legendární rivalita mezi těmito dva Italy.
Následující ročník přinesl sportu nejen nové jméno - MotoGP, ale také změnu v technických regulí, kdy se změnily specifikace motorů z dvoutaktů o objemu 500cc na čtyřtakty o objemu 990cc. Rossi přešel pro rok 2002 na stoprocentně tovární specifikaci hondy (předtím jezdil na satelitu, avšak s plnou tovární podporou) a stejně tak, jak v minulém roce, byl Rossi naprosto dominantní. Pódium v patnácti z šestnácti podniků, opět jedenáct triumfů, včetně sedmi za sebou a rázem se stal rodák z Urbina čtyřnásobným mistrem světa v pouhých 23 letech. K tomu se stal prvním jezdcem, který se stal šampionem na motocyklech s čtyřmi různými kapacitami motoru - 125cc, 250cc, 500cc a 990cc.
Sezóna 2003 přinesla Rossimu těžké soupeře v podobě Španěla Seteho Gibernaua a krajana Maxe Biaggiho. Tato trojice si připsala vítězství ve všech závodech kromě jednoho v Katalánsku, kde triumfoval Capirossi. Rossi však nepřipustil velké drama a relativně s přehledem se stal šampionem i v roce 2003.
2004-2010: Nový domov u Yamahy
"The Doctor" šokoval motocyklový svět, když oznámil, že se rozhodl přestoupit z Hondy na motocykl Yamaha. Drtivá většina expertů a fanoušků považovala tento krok za přinejmenším nepochopitelný. Všem však spadla brada, když Rossi po souboji s Biaggim v prvním závodě sezóny 2004 v Jižní Africe vyhrál a ukázal, že jeho překvapivý tah od Hondy k Yamaze měl smysl. Do konce sezóny si Rossi připsal dalších osm prvních míst a po čtvrté za sebou ovládl "premier class" šampionát.
Ročník 2005 začal kontroverzním momentem v posledním kole závodu ve španělském Jerezu, kdy došlo ke kontaktu v poslední zatáčce mezi Rossim a Setem Gibernauem. Španěl sice vedl před nájezdem do poslední "zákruty", Rossi ale viděl prostor na vnitřku a agresivně to poslal Gibernauovi na vnitřek. Oba motocykly se srazili, Gibernau byl vytlačen až do kačírku, kdežto Rossi po jednom kole slavil vítězství. Španěl byl sice na Itala nasupený, Rossi mu však nepřímo po dojezdu ukázal, že takhle se závodí. Gibernau skončil nakonec celkově sedmý, zatímco Rossi opět opanoval MotoGP a s obrovským náskokem 147 bodů na Marca Melandriho se stal již sedminásobným mistrem světa, pětkrát v té nejvyšší třídě.
Rossi započal sezónu 2006 nejhůře od své debutové sezóny v MotoGP. Po prvních pěti velkých cenách nasbíral pouhých 40 bodů a vypadalo to, že Rossiho vystřídá na královském trůnu Američan Nicky Hayden, který se svými konzistentními výkony držel na vrcholu tabulky. Druhá polovina však patřila Rossimu a do posledního závodu ve Valencii šel s náskokem osmi bodů na Haydena. Rossi ale v pátém kole Velké ceny Valencie upadl a nakonec dojel až třináctý. Hayden dokončil na třetím místě a mohl se radovat z titulu mistra světa.
Rok 2007 opanoval Australan Casey Stoner na ducati a Rossi se nyní musel spokojit až s celkovým třetím místem. Přestože zvítězil ve čtyřech velkých cenách, Stonerových deset triumfů bylo dostačujících pro jeho premiérový titul mistra světa.
Vypadalo to, že Rossiho střídá nová krev v podobě Stonera a Španělů Daniho Pedrosy a Jorgeho Lorenza. Nyní již 29letý Rossi začal čelit nejistým poznámkám expertů, jestli ještě někdy vyhraje titul. Odpovědí Itala na tyto pochyby bylo sedm pódiových umístění v prvních osmi závodech, včetně tří vítězství. Jeden z největších momentů Rossiho kariéry bylo nyní již legendární předjetí Stonera ve Velké ceně Spojených států na okruhu Laguna Seca. Nejpřehrávanější video na oficiálním youtubovém kanále MotoGP je právě sestříhaný souboj Rossiho se Stonerem, který skončil dobrovolným pádem Australana v 23. kole závodu. Rossi se nakonec stal šampionem i pro rok 2008.
Ital se stal mistrem světa také i v sezóně 2009 a stal se devítinásobným mistrem světa. Kdybychom však vytáhli jeden závod z tohoto ročníku, byl by hřích nevytáhnout památnou bitvu mezi Rossim a Španělem Jorgem Lorenzem při Velké cena Katalánska. Těsný souboj trval až do poslední zatáčky posledního kola, kdy Rossi vytáhl neskutečný manévr na Lorenza po vnitřku do místa, kde již nikdo nečekal, že by se dalo zde předjíždět. Pokud byste si našli necelou hodinku volného času, rozhodně si pusťte tento závod, nebudete toho litovat.
Sezóna 2010 vypadala pro Rossiho ze začátku relativně slibně. Tři závody, tři pódia. Pak však přišla nehoda v Mugellu, která jej vyřadila z následujících čtyř podniků. Německá grand prix se stala místem návratu Rossiho, který dokončil na skvělém čtvrtém místě. 31letý Ital sice poté v žádném závodě neskončil hůř než šestý, jeho týmový kolega Lorenzo byl však úplně v jiné lize oproti všem ostatním a je tedy otázkou, jestli by i bez zmíněné několikazávodní absence byl Rossi schopen konkurovat Lorenzovi.
2011-2012: Veleúspěšný Ital na neúspěšném stroji
Jestliže byl Rossiho přestup z hondy na yamahu tím lepším rozhodnutím, přestup Rossiho z yamahy na ducati byl tím horším rozhodnutím. Ital nezaznamenal ani jedno vítězství během dvou let strávených s týmem z Bologni. Navíc tragická Velká cena Malajsie 2011, při které Rossi trefil bezvládného Marca Simoncelliho nepřidala na psychice Itala, který se na ducati vyloženě trápil a stal se z něj jezdec ve středu pole, což napomohlo některým expertům znovu pochybovat o Rossiho konkurenceschopnosti. Celkově dokončil Rossi sezónu na sedmém místě se ziskem 139 bodů.
Rok 2012 byl pokračujícím se trápením Rossiho na motocyklu Ducati. Dvě druhá místa z Le Mans a Misana daly malou naději na potenciální zlepšení, Ital se však již v polovině sezóny rozhodl vrátit se domů - k týmu Yamaha. 33letý Rossi se stal terčem nejen kritiky, ale také zvyšující se četnosti otázek, kdy přijde čas říct MotoGP sbohem.
2013-2017: "Stařík" Rossi ještě nepatří do starého železa
Rossi se vrátil k Yamaze, v prvním roce se stájí spíše však přihlížel, jak mezi sebou bojuje trio Španělů - Marc Márquez, Jorge Lorenzo a Dani Pedrosa o vítězství v závodech, a tedy o titul mistra světa. Rossimu se sice podařilo zvítězit v Assenu v Nizozemí po dechberoucím souboji s Márquezem a poprvé od Velké ceny Malajsie 2010 triumfoval, tento minoritní úspěch nebyl viděn jako návrat Itala na špičku od právě té osudné nehody v Mugellu před třemi roky.
Pochybnosti o Rossim stále kolovaly komunitou MotoGP, ale forma Itala a jeho yamahy stoupala vzhůru. Ačkoliv sezónu 2014 dominoval Márquez, Rossi skončil celkově v tabulce druhý s dvěma vítězstvími a mezi jeho fanoušky a přiznivci vzkvétal květ naděje. Bude rok 2015 tím, kdy se Rossi dočká svého vytouženého desátého titulu?
Ročník 2015 se zapsal do historie sportu jako jeden z nejdramatičtějších, ale zároveň nejkontroverznějších ročníků vůbec. Rossi triumfoval v prvním závodě v Kataru a k tomu přidal vítězství v Argentině po kolizi s Márquezem, který velkou cenu nedokončil. Španěl následně nedokončil závody v Itálii a Katalánsku, a tak bylo jasné, že si to o titul rozdá duo tovární Yamahy - Rossi a Lorenzo. Dravý mladík Márquez však se nehodlal vzdát a dal si repete s Rossim v Assenu. Tito dva jezdci, reprezentující novou a starší generaci MotoGP, se v poslední šikaně v posledním kole střetli. Rossi střihl trať skrz kačírek a vyhrál před Márquezem. Miliony Rossiho fanoušků po celém světě si nyní již byli jisti, že ten desátý titul je velmi blízko. A on byl.
Ale pak přišel předposlední závod v Sepangu v Malajsii. Pedrosa vedl před Lorenzem a za nimi probíhal strhující souboj mezi Rossim a Márquezem. Ital byl čím dál tím více vytočen boji se Španělem, který ho za každou cenu chtěl předjet a téměř to na oko vypadalo, že na dálku pomáhá svému krajanovi Lorenzovi, aby odjel. Rossimu došla trpělivost a v šestém kole závodu vyvezl Márqueze na vnějšek trati. Přišel pohyb Rossiho levé nohy a Márquez se i s motorkou skácel k zemi. Došlo k nejkontroverznějšímu momentu celé historie MotoGP. Lorenzo dojel druhý za Pedrosou, Rossi skončil třetí. Ital ale k pobouření všech jeho fanoušků vyfasoval od komisařů posun na konec startovního roštu pro poslední závod sezóny ve Valencii. 36letý Rossi po startu začal předjíždět jednoho závodníka za druhým a za několik kol už byl na čtvrtém místě. Trojice Lorenzo, Márquez a Pedrosa byla však na míle daleko a Rossi musel doufat, že jeho týmový kolega bude poražen duem továrních jezdců Hondy či nedokončí. Lorenzo však vyhrál a stal se šampionem roku 2015 o pouhých pět bodů před Rossim. Paradoxně byl ve Valencii oslavován místo Lorenza právě Rossi. Do této chvíle však mnozí oddaní příznivci Rossiho nepovažují Lorenza za legitimního mistra světa.
Rok 2016 bohužel znamenal pro Rossiho úpadek ve výsledcích. Četná odstoupení ze závodů neumožnila Italovi znovu bojovat o mistrovský titul. Za vítězným Márquezem sice zaostal o 49 bodů, deset pódií byly ještě známkou toho, že Rossi to má ještě v sobě.
Následující sezóna 2017 byla charakteristická soubojem Márqueze a Itala Andrea Doviziosa. Rossi vyhrál v Assenu, celkově se však umístil na pátém místě, poražen týmovým kolegou Maverickem Viñalesem a skeptičtějším pozorovatelům seriálu MotoGP bylo zřejmé závod od závodu, že desátý titul Rossi už téměř na sto procent nezíská.
2018-2021: Pozvolné loučení legendy, která změnila MotoGP od základů
Nyní už 39letý Rossi, jenž pomalu přiznával, že jeho čas v MotoGP se chýlí ke svému konci, podepsal s Yamahou na začátku roku 2018 dvouletou smlouvu, která garantovala místo u týmu až do roku 2020. Rossimu sice nechyběla motivace a láska ke sportu, jeho výsledky vůbec nenasvědčovaly tomu, že ještě někdy vytáhne na mladší závodníky. Rossi ale nadále předváděl svůj um a konstantně porážel svého týmového kolegu Viñalese. Stále se sice pohyboval každou velkou cenou v top 6, Márquez a Dovizioso byli ale nad jeho síly a síly Yamahy jim konkurovat. Fanoušci stále věřili, že se jejich miláček vrátí na vítěznou vlnu, realita byla ale krutá. Stále však neutuchala Rossiho vášeň k MotoGP na trati i mimo ni, což jeho fanouškovskou základnu nikterak neztenčovalo.
Sezóna 2019 byla opět záležitostí Hondy a Márqueze, který nasbíral rekordní počet 420 bodů. Mimo odstoupení v Austinu dojel vždy na první či druhém místě. Rossi se i nadále pohyboval okolo 5. až 8. místa, zaznamenal ale pouhá dvě pódia a dokončil ročník na celkově sedmém místě.
Ročník 2020 byl poznamenán koronavirovou pandemií a odjelo se pouze čtrnáct podniků. Rossiho třetí místo při Velké ceně Andalusie bylo považováno nejen pro něj, ale pro celý sport téměř jako vítězství. Oslavy po dojezdu a na pódiu alespoň tak tomu trochu naznačovaly. Po několika pěkných výsledcích ale přišly tři odstoupení a před Velkou cenou Aragonu obletěla svět zpráva, že Rossi se nakazil kovidem. Vynechal dva závody, po návratu ale získal pouhá dvě dvanáctá místa. S počtem 66 bodů se umístil na patnáctém místě, což byl Rossiho nejhorší celkový výsledek v jeho kariéře v mistrovství světa.
Pro rok 2021 přestoupil Rossi k satelitnímu týmu Yamahy Petronas Yamaha SRT. Přestože tento tým získal největší počet výher v předchozí sezóně, mohlo se zdát, že Rossi bude znovu útočit na nejvyšší příčky. Opak byl pravdou a Rossi mohl být rád, že dokončil velkou cenu v top 10.
5. srpna 2021 přišel ale moment, který jednoho dne musel přijít. Valentino Rossi oznámil, že po konci sezóny opustí závody MotoGP a ukončí závodní kariéru po 26 letech v mistrovství světa. Sezónu 2021 zakončil ve Valencii desátým místem.
Valentino Rossi přetvořil svým jezdeckým stylem a extravagantním chováním na trati i mimo ni celou MotoGP. Díky němu se tento sport stal jedním z nejsledovanějších sportovních přenosů na celém světě. Je jisté, že i v následujících letech uvidíme na tribunách fanoušky oslavující tohoto muže, přestože již nebude součástí závodů přímo na trati.
