Nela Hufová 
Akce začala čtením otevřeného dopisu, který bez obalu pojmenoval hrozící realitu: konec festivalů, zánik časopisů a likvidaci lokální kultury pod záminkou, že si na sebe umění musí „vydělat“. Nezůstali jsme ale jen u slov. Přímo na zemi před vstupem do Konviktu leželo obří bílé plátno, které se stalo naším společným manifestem.
Obří nasprejovaný nápis „Olomouc stojí za kulturou“ doprovázela hesla a vzkazy přítomných demonstrujících studentů. Vzniklo tak živelné dílo, které v sobě nese naštvání i naději celé naší generace.
Vrcholným momentem bylo vysunutí nasprejovaného plátna přímo z okna prvního patra Konviktu. Ulicí se nesl ohlušující rachot, bouchání do hrnců a pokliček, cinkání klíčů, tleskání i dupání. To vše dávalo jasně najevo, že svoboda a kultura jsou neoddělitelné.
Setkání dokázalo, že Olomouc stojí za kulturou. Nejsme jen čísla v tabulkách ministra, jsme živá síla, která tvoří tvář tohoto města. Pokud má někdo pocit, že kultura je postradatelný luxus, dnešní budíček u Konviktu ho měl vyvést z omylu. My se přejet nenecháme!
