Manžel oběti útoků v Paříži nepociťuje nenávist

Antoine Leiris ve svém příspěvku z 16. listopadu nevyjadřuje nenávist, reaguje velmi statečně a dává v něm jasně najevo, že nechce sám světem šířit hněv. Ačkoli přišel o manželku a matku sedmnáctiměsíčního syna, rozhodl se, že útočníky neobdaruje strachem a nenávistí, které očekávají. Naopak je ujišťuje, že ho tragická smrt jeho ženy nezlomí. Zároveň slibuje, že malého Melvina vychová tak, aby žil šťastně a svobodně.  

"Váš osud a hrdinství mě dojal k slzám. Nikdy nezapomenu na vaše slova."

Jeho status sdílelo již přes 189 tisíc facebookových uživatelů. Na Facebooku dokonce vznikla komunita pod Leirisovým jménem, kde lidé z celého světa vyjadřují tomuto muži svůj obdiv, ale zároveň i soucit se smrtí manželky. "Váš dopis bezcitným teroristům se dotkl světové lidskosti. Mé myšlenky a modlitby budou vždy s vámi i s vaším synem. Navždy si vás zapamatujeme pro vaši lásku a sílu. Dotkl jste se mé duše. Vy ani Francie nikdy nezůstanete sami," zní jeden z komentářů.

Plné znění statusu Antione Leirisa

V páteční noc jste vzali výjimečný život mé životní lásce, matce mého syna – ale mou nenávist nezískáte. Nevím, kdo jste, a ani to nechci vědět, jste mrtvé duše. Jestli nás tento Bůh, pro kterého slepě zabíjíte, stvořil jako svůj obraz, je každá kulka v těle mé ženy další ránou v jeho srdci.

Takže ne, nevěnuji vám svou nenávist. Žádáte o ni, ale odpovědět na nenávist hněvem by znamenalo stát se obětí stejné ignorance, která z vás vytvořila to, čím jste. Chcete, abych se bál, abych nedůvěřoval svým spoluobčanům, abych obětoval svou svobodu za vlastní bezpečí. Prohráli jste.

Viděl jsem ji dnes ráno. Konečně, po nocích a dnech čekání. Byla stejně krásná, jako když v pátek večer odcházela, stejně krásná, jako když jsem se do ní před víc než dvanácti lety beznadějně zamiloval. Ovšem, jsem zničený bolestí, tohle malé vítězství vám daruji, ale tato bolest nebude žít dlouho. Vím, že tu s námi bude každý den a jednou se znovu potkáme v ráji svobodné lásky, do kterého vy nebudete moci vstoupit.

Už jsme jen my dva, můj syn a já, ale jsme silnější než všechny armády světa. Nemám víc času, kterých bych vám věnoval, musím zpátky k Melvinovi, který se probouzí. Má sotva 17 měsíců. Jako obvykle si sní své jídlo, a potom si budeme hrát jako každý den, a celý život vám bude tento malý chlapec hrozbou tím, že je šťastný a svobodný. Protože ne, ani jeho nenávist nezískáte.