Adam Kment 
Historie této pře sahá až do 50. let minulého století na Jamajce, kdy tehdejší první soundsystémy na dvorcích hlavního města Kingstonu soupeřily mezi sebou a snažily se porazit, jak v žánru říká “zabít”, soupeře. Pravidla se mění, ale podstata je stejná.
Každé uskupení se snaží během let svého působení nebo přímo na konkrétní clash získat od různých, hlavně reggae umělců, ty nejzajímavější a nejoriginálnější songy, nazpívané přímo pro dané konkrétní uskupení. Taková speciální nahrávka se nazývá “dubplate” či “custom” a každé kolo obecenstvo hlasuje kdo má lepší dubplate. Ten, kdo získá nejvíce bodů, vyhrává a odnáší si většinou finanční odměnu.
V Praze se na Melting Pot Soundclash utkaly hned tři soundsystemy, domácí Peeni Walli, slovenští Ghetto Youths a polská parta Sensithief. Clash se dělil na tři 15minutová kola. V každém kole, kromě prvního, tedy každý sound, dostal 15minutový blok na představení těch nejlepších písní. A to nejen nahraných pro ně, ale i klasických nahrávek.
Po těchto třech kolech přichází to nejlepší z celého clashe. Část zvaná dub fi dub, tedy dub za dub. Část, kdy z celého clashe zůstanou pouze dvě uskupení a bojují spolu dubplate po dubplatu. Hned po tom, kdy jeden soundsystem zahraje píseň, druhý odpoví a obecenstvo rozhodne.
První dvě kola se nesly v poklidu, i když od začátku bylo zřejmé, že slovenští Ghetto Youths jsou trošku pozadu díky svému specifickému přístupu. To jim způsobilo také to, že ve třetím kole vypadli a zůstali už jen domácí Peeni Walli a Sensithief z Polska.
Nastal čas na dub fi dub. Zásadní zlom nastal, kdy Sensithief zahráli custom od Keith & Tex se songem Stop That Train. Pražská parta ale odpověděla acapellou stejné nahrávky namířenou přímo proti Sensithief. Od té doby se začaly body připisovat hlavně na účet Peeni Walli a rozstřel v sedmém kole dub fi dub rozhodl. Peeni Walli na domácí půdě ovládli clash a zvítězili.
