Samuel Šmýra 
György Kurtág se narodil 19. února 1926 v rumunském Lugoji, ale jeho profesní život je neodmyslitelně spjat s Budapeští. Po studiu na Hudební akademii Ference Liszta, kde se formovalo jeho celoživotní přátelství s György Ligetim, prošel v roce 1957 klíčovou pařížskou stáží. Zdejší setkání s hudební psycholožkou Marianne Stein a studium u Oliviera Messiaena definovalo jeho další směřování: odklon od monumentality směrem k mikrostrukturám.
Kurtágova tvorba je fascinujícím protikladem k velkolepým symfoniím 19. století. Proslavil se jako mistr fragmentu. Jeho skladby, často trvající jen pár desítek sekund, připomínají básně haiku nebo záznamy v deníku. Zásadním dílem jeho života je cyklus Játékok (Hry). Začal jej psát jako pedagogickou pomůcku pro děti, aby v nich probudil radost z doteku kláves a experimentu. Nakonec se z něj stal monumentální soubor mnoha svazků, který hrají největší klavíristé světa. Ukazuje totiž, že hudba nemusí být komplikovaná, aby byla hluboká.
Kurtág ve věku 92 let dokončil svou první operu Fin de partie (Konec hry). Dílo vycházející z dramatu Samuela Becketta mělo premiéru v milánské Scale v roce 2018 a bylo kritiky označeno za jeden z nejvýznamnějších operních počinů 21. století pro svou schopnost vyjádřit existenciální úzkost moderního člověka. Jako pedagog komorní hry na budapešťské akademii Kurtág formoval interpretační styl celých generací hudebníků, včetně souborů jako Keller Quartet nebo klavíristů Andráse Schiffa a Zoltána Kocsise.
Jeho vliv dnes sahá daleko za hranice maďarské hudby. Analýza jeho kompozic se stala pevnou součástí osnov na světových konzervatořích. György Kurtág i ve svém stém roce života zůstává důkazem, že umělecká relevance není otázkou trendů, ale schopnosti destilovat z chaosu světa to podstatné.
