Nadšenci rekonstruovali bitvu u Slavkova, byla před 209. lety

 V poobědovém čase se na kopci Santon u obce Tvarožná již tradičně koná rekonstrukce bitvy, která Napoleona i Slavkov udělala nesmrtelné. Tradičně studené počasí trápilo aktéry bitvy tehdy i letos. Zástupy „padlých“ lemují pole. A přihlíží tomu tisíce návštěvníků nejen z České republiky. 

V obecenstvu, ale také v davech na jarmarku v centru Slavkova a na tamějším zámku často zaslechnete francouzštinu, ruštinu, němčinu, ale i třeba maďarštinu. Stánky s občerstvením, cetkami, teplým oblečením, ale hlavně s punčem a svařeným vínem byly v obležení návštěvníků vzpomínkové akce a známou bitvu. 

Během dne se návštěvník mohl podívat, jak probíhal například výcvik francouzské pěchoty, jezdectva nebo jak jednotliví řemeslníci vyrábí svá jedinečná díla. Hlavními body nedělního programu byly už tradičně defilé většiny jednotek „nasazených v akci“ a slavnostní zakončení, provázené ohňostrojem. 

Po určitých nezdarech minulosti, kdy se defilé zúčastnilo pár „zdecimovaných“ oddílů, pořadatel tuto atrakci dovedl téměř k dokonalosti. Vyparádění vojáci všech zúčastněných armád, dokonce i jezdectvo a podmanivý rytmus vojenského bubnového marše. Sem tam se během dne ozve výstřel z děla. Naopak vlastní zakončovací ceremoniál se pořadateli (Projekt Austerlitz) letos moc nepovedl. 

Nově se závěr konal v zámeckém parku. Bylo vidět, že je zde snaha o to, udělat zakončení velkolepější. Jak se však ukázalo, větší, neznamená lepší. Zatímco v minulosti k vojákům po defilé promlouval „sám Napoleon“, letos se za hudby Antonia Vivaldiho a jeho Čtvero ročních dob v reflektory nasvíceném parku odehrálo jakési divadlo. Mluvený projev dvou moderátorů (popisující ne příliš zajímavou situaci zámeckého květenstva v rámci roku 1805, zakončený popisem bitvy), podkreslený zmíněnou hudbou a sem tam výbuchem rachejtle. V zadních řadách velmi početného obecenstva moderátorům už nebylo rozumět, a tak tito diváci slyšeli, neslyšeli Vivaldiho a občas zahlédli výbuch petardy. Nepříjemná situace navíc nastala, když se tato masa několika tisíc lidí začala tlačit k východu z parku, totiž asi 3 metry široké bráně. Frontu jste si museli v mrazu vystát několik desítek minut.

Ačkoli se mnohé zlepšilo a letošní ročník lze zařadit mezi ty nejúspěšnější a nejpovedenější, stále je co zlepšovat.