Bohdan Havlíček 
Nynější ročník byl vůbec nejrychlejší Paris-Roubaix, který se jel průměrnou rychlostí 45,8 km/h. Závod se rozjel dlouho před prvními dlažebními kostkami, které jsou pro tento závod ikonické. Tým Ineos Grenadiers po 35 km rozdělili závod v bočním větru a tempo držel až do konce.
Soupeři Van Aert a Van der Poel byli mezi muži, kteří na vítr dopadli, a přestože nakonec svůj minutový náskok na čele smazali a udávalo to tón pro zbytek dne. „Nechtěli jsme na začátku honit, chtěli jsme být jen na přední noze a to se nám povedlo,“ vyjádřil se k úniku týmu Ineos Van Baarle.
Letošní ročník Paříž-Roubaix přišel o týden později než obvykle, ale hlavním motivem dne bylo očekávání. Poté, co Ineos rozdělil závod před kostkami, Mohorič z týmu Bahrain Victoriouse se rozhodl přejít do útoku. Bylo to dechové vydání Paris-Roubaix, jehož příběh se sektor od sektoru měnil, ale síla týmu Ineos byla v číslech konstantní.
Drama se nezastavilo až do Roubaix, když Yves Lampaert vypadl z honby za umístěním na stupních vítězů, když narazil do diváka na krajnici v posledním dlážděném sektoru na Hemu. Ve finále se přenesla Baarleova síla. Tým byl kompletně vpředu a před cílem vytvořil tlak na ostatní soupeře. „ Od té chvíle jsem věděl, že máme dobrou šanci, protože jsme ztratili méně energie. Je to neuvěřitelné. Nemohl jsem tomu uvěřit, když jsem jel k velodromu. Podíval jsem se na druhou stranu, abych zjistil, jestli tam nejsou nějací další kluci. Když vedle mě přijel týmový vůz se servisem, tak pak jsem tomu opravdu začal věřit. Bylo to šílené,“ řekl Van Baarle. Za vítězem obsadil druhé místo němec Wout Eart a na třetím místě švýcarský jezdec Stefan Küng. Oba soupeři na vedoucího Dylana Baarleho ztráceli více jak minutu.
