Jan Grossmann 
Na konci minulého roku o tom čase bylo muzeum ekonomikcky na vrcholu. Zaměstnanci obdrželi před Vánoci třináctý plat a nic nenasvědčovalo horším časům. První dva měsíce roku 2020 všechno fungovalo skvěle. Muzeum si nemohlo stěžovat na počty návštěvníků, jichž bylo standardní množství. Obecně platí pravdilo, že až s příchodem jara se probudí i zájem o sebevzdělávávání. Navíc lidé mají v prvních měsících roku nejeden důvod šetřit.
Jelikož se první lockdown stihl ještě v první polovině března a trval téměř do konce května, mohlo muzeum první pololetí odepsat. Poté vláda rozhodla o otevření hranic. Lidé začali odjíždět na dovolenou, do zahraničí či do tuzemska. Muzeum ale mělo připravené velké množství výstav a expozicí, na něž nedošlo. V lepším případě se ke slovu dostaly po prázdninách, než muselo z rozhodnutí vlády opět zavřít. Svoji první velkou výstavu měl mít Filip Tarbaj. V muzeu pracuje jako technický pracovník, ale ve volném čase se věnuje papírovému modelaření. V březnu jeho samostatnou výstavu zastavila pandemie. „Chtěl jsem veřejnosti ukázat, co umím, a zapsat se do povědomí papírových modelářů“, lituje Tarbaj a stále doufá v přeložení výstavy na příští březen. Tuto ambici mu ale možná zhatí třetí vlna epidemie.
O prázdninách se muzeum omezilo na mykologickou poradnu a cyklistické výlety po krásách historických památek a míst v kraji. Na podzim představilo výstavu největší zlaté mince v někdejší Evropě. Ačkoli se jedná o příspěvkovou organizaci, peníze ze vstupného budou v pokladně chybět. Na konci roku navíc končí současná ředitelka. V těžkých dobách se tak mění vedení instituce. Ekonomická situace města se bude zhoršovat. Nejspíše přijde i o tučné příjmy kvůli zrušení superhrubé mzdy. I navzdory tomu se muzeum nechystá výrazně osekávat výdaje na činnost. Návštěvníkům chce i příští rok přinášet lepší a kvalitnější projekty.
